Každý člověk může být svobodný.....
Free life
Svobodný život - jsou webové stránky věnované metodám, které mohou lidem pomoci žít svobodný život. Každý člověk je "svobodná duše", která má právo žít svůj život podle své přirozenosti. Každá lidská bytost je jedinečná a nemusí se nechat "zavřít do škatulky" navyklých dogmat či vzorců. Prvním krokem ke svobodnému životu je poznání sebe sama. K tomu nám může pomoci Astrologie, která umožňuje skutečně do hloubky prozkoumat vlastní povahu a schopnosti. Po poznání toho, co, je naším "životním plánem", můžeme přistoupit k přeměně toho, co nás omezuje- mentálních vzorců, různých bloků a převzatých rodových vzorců. Transformačních posunů můžeme dosáhnout pomocí meditace, neurolingvistického programování, šamanských praktik či imaginace. A po poznání sebe sama, po odbourání blokací může člověk jít "za svůj životní plán" a tvořit "nový životní plán".
Nejsilnějším pomocníkem na cestě transformace je LÁSKA - pokud se napojíme na vesmírný zdroj lásky, pochopíme, že všichni jsme jedním. Na určité rovině jsme všichni propojeni- nejen člověk s člověkem, ale i se zvířetem, rostlinou...pochopíme, že to, co činíme druhým, činíme sobě. Dalším silným "spojencem" je PŘÍRODA- napojením se na přírodní cykly můžeme výrazným způsobem zlepšit vlastní život. Současný uspěchaný a vystresovaný způsob žití přetěžuje naše tělo i duši. Je třeba učit se znovu vnímat způsob, kterým k nám příroda promlouvá.
borotín.jpg
borotín 2.jpg
DSCN4213.JPG
Chorvatsko.jpg
Divo.Š.jpg
"odnož" stránek na fb
mé fb stránky o astrologii
Můžete se připojit ke kolektivní dálkové meditaci- Meditace na pomoc deštným pralesům nejen v Amazonii, ale i v Indonésii- Amazonský deštný prales je nazýván "plícemi světa". O tyto plíce nyní přicházíme. Pojďme s tím něco udělat. Meditace bude vždy probíhat v neděli v 21h
Uzavřená skupina Kmen posvátného Boiohaema se soustředí na intenzivní meditační praxi nikoli na plané teorie. Kolektivní a individuální práce na sobě a udržení Života na Zemi jsou pro nás prvořadé.Pracujeme technikami, které jsou nám neúnavně předávány prostřednictvím Petra Chobota.
Uzavřená skupina Expedice Peru s Petrem Chobotem slouží ke sdílení zážitků z těchto expedic a k informacím pro zájemce o tyto expedice

Petr Chobot

DSCN4184.JPG
DSCN4323.JPG
10245534_1421550221440695_7309348981882644256_n.jpg
P+V 2.jpg
Učitel a přítel. Na netu o jeho osobě kolují různé, často velmi si odporující informace-mnohé se bohužel nezakládají na pravdě. Je to velmi zajímavá a nekonvenční osobnost-a jeho práce je myslím stále nedoceněná. Na jeho Léčebnou meditaci jsem se dostala "náhodou" v roce 2010. Účinky této meditace byly natolik výrazné, že jsem se rozhodla absolvovat i intenzivní seminář- a od té doby pravidelně seminář tak jednou ročně absolvuji . Výborné zkušenosti mám i s týdenním léčebným pobytem u moře. Pracuje s metodami, které pocházejí z Andského šamanského učení Mosoq Karpay- a které jsou velmi účinné. Vše o čem učí sám poznal na vlastní kůži- nejsou to "naučené" poznatky, ale jsou "prožité".

Webové stránky-dole na stránce a dole je také odkaz na Petrův facebook, který jsem mu pomáhala spravovat-od ledna do června 2014- bohužel Petrova asistentka se mnou odmítala spolupracovat, tudíž tuto činnost již nevykonávám.
Nadosobní Já Petra Chobota je velice silně vyvinuto -používá jej při své práci. Jeho osobní Já je na tom o poznání hůře :) -běžný, praktický život a vztahy, tak jak je chápe většina lidí , nejsou jeho "šálek čaje".

Petr Chobot se narodil v bývalém Československu ve městě Tábor 3. července roku 1967. Jeho inkarnace byla od samého počátku velice odlišná od osudu většiny lidí. Jeho vědomí neprošlo "clonou zapomnění " a šlo tedy o tzv. vědomé vtělení. Tedy od počátku si byl vědom toho, že není tělem, člověkem atd… Pamatoval si přesně svůj vstup do embrya, výběr vhodného těla, rodičů a prostředí. Už to nesmírně silně určovalo jeho další osudy.
Od dětství vnímal aury, energetická pole, mohl vědomě a záměrně opouštět své tělo a volně komunikovat s obyvateli jiných dimenzí. Už jako malé dítě začal okamžitě "učit" své okolí – ve škole psal a kreslil pro spolužáky zvláštní "kosmicke komixy", v nichž vysvětloval pojmy jako třetí oko, telepatie, putování v podobě shluku mysli z planety na planetu, jev UFO, popisoval obyvatele jiných světů a jejich návštěvy Země. Neustále opakoval, že není z tohoto světa a ve svých "komixech" popisoval běžně jiné dimenze, časoprostorové brány a mimozemské základny na Ganymedu a Callystu… Je zajímavé, že už v té době se v jeho dětských kresbách ob jevují např. obrazy tzv. Greys, tedy mimozemšťanů, kteří se stali známými až mnohem později, v 80tých letech. Popisoval i únosy lidí a různé pro Zemi "příznivé" a "nepříznivé" frakce těchto bytostí. "Malý Petřík" v té době dokonce chtěl po svých spolužácích, aby meditovali na to, že mají velké hlavy a oči a průzračné a holé lebky a že se jim prodlužují prsty – s tím, že se tak lépe vyladí na své kosmické "kolegy". Tvrdil, že není výhodné být člověkem, je nutné se proměnit v bytost typu "TUATA NAN". To měla být jakási vyšší verze člověka se zářícím světelným okem nad kořenem nosu, mozkem ze světla a průsvitným jemným tělem menších rozměrů. Je zajímavé, že slova „Tuatha naaan“ znamenají ve starokeltštině „svatý národ“…
V roce 1984 byl PCH podivnou náhodou vybrán pro studium vyšší nervové činnosti a biologie mozku na univerzitě v bývalém Leningradě (dnes Sankt Petersburg v Rusku). Zde se ve velmi mladém věku seznámil s výzkumy psychiky, které patřily k možná vůbec nejhlubším v bývalém Sovětském imperiu a celém tehdejším tzv. "Východním bloku", tedy v Rusku a jeho vazalských zemích. Zde, na katedře akademika Vasiljeva (vědec známý svými výzkumy telepatie) pochopil, že masy lidí jsou doslova voděny za nos, jelikož jsou jim zcela utajovány výsledky exaktního vědeckého bádání na poli mimosmyslové ho vnímání a mentální podstaty člověka. Rozhodl se zasvětit svůj život výzkumu vědomí a rozvíjení a pochopení svých schopností.
V příštím roce poprvé navštívil Střední Asii, kde se setkal se súfijskými mistry a začal studovat techniky islámského mysticismu. Díky své senzitivitě a informacím od súfiů nalezl tehdy ve Střední Asii jakési průchody do jiné dimenze bytí, do prostoru, kterému se v místní tradici říká "Shambhallah". PCH popisoval tento prostor jako jakousi quasihmotnou učebnu a systém základen pro pomoc Zemi, které spravují bytosti z různých hladin existence a různých vibračně vyšších světů. Zde PCH procházel velmi intenzivní výukou. Zajímavým aspektem pobytu v této zóně bylo podle PCH to, že části pobytu zde chyběly někdy ve vědomé paměti a bylo možné si na ně vzpomenout až po několika letech.
V Leningradě již v roce 1984 přesně předpověděl rozpad sovětského impéria a další změny a události, k nimž pak skutečně došlo, včetně válek v Zakavkazsku atd… Svými schopnostmi zaujal patrně tehdejší tajné služby, popisoval honičky s agenty "KGB" – při jedné z nich přežil skok z Palácového mostu do ledové Něvy. Údajně ho zachránilo speciální energetické pole, které kolem něj vytvářely bytosti z jiné dimenze, jakýsi ochranný štít.
V roce 1989 a 1990 byl PCH pozorovatelem v několika ohniskách ozbrojených konfliktů, především v Náhorním Karabachu. Oficiálně pracoval pro zpravodajskou službu, jeho poslání bylo však zcela jiné: z vyšších dimenzí dostal úkol utlumovat konflikty na planetě Zemi vytvářením polí zvláštní mentální energie v místech válek a přímo na bojišti. PCH někdy vzpomínal na situace, kdy pomoci této energie, posílané "shora", bylo možné zastavovat tanky nebo čelit bez škrábnutí přímé palbě z kulometu. Na Náhorním Karabachu byl ovšem PCH přesto zraněn – kulka zasáhla jeho lebku. Ovšem právě díky oné speciální energii došlo k tomu, že neprolétla stěnou lebky, ale zastavila se v ní. PCH vzpomínal na tuto misi jako na nesmírně náročnou etapu svého života, která ho značně ovlivnila. Byl konfrontován s lidskou primitivitou a zlem v jeho nejhorších podobách. V reakci na jeho zoufalství ze stavu lidstva mu zde kosmické bytosti vysvětlily, že jediná cesta k míru a radosti na Zemi je cíleně měnit vědomí lidí masově "k lepšímu" cestou veřejné výuky. Zjistil, že jakákoliv forma nacionalismu a náboženství slouží pouze k zastavení člověka na jeho cestě k Pravdě a Sebepoznání. Pochopil prý tehdy, že v člověku jsou 2 bytosti – primitivní dravec a světelné kosmické jádro. Jedinou cestou k dobru může být sebeidentifikace s nesmrtelným světelným jádrem.
Velmi zajímavá je také role PCH v tzv. sametové revoluci v bývalém Československu. Ač zcela apolitický, byl v těsném kontaktu s předními disidenty a už rok před politickými změnami přesně předpovídal další vývoj událostí. Poté odletěl do Moskvy (průvodní listiny a prostředky k této misi obdržel přímo z rukou manželů Havlových!). V Moskvě vystoupil v ruském parlamentu a plamennou řečí obrátil sympatie na stranu tehdejší revoluce. Z Moskvy odjel do Rumunska, kde zuřila občanská válka a byl zde až do konce tohoto konfliktu, protože bylo třeba polem mimozemské energie "zmírnit utrpení obyvatel".

PCH se přátelil s předními ruskými fyziky, poznal se i s A. Sacharovem, autorem ruské vodíkové pumy. Pobýval dlouho v "zakázaném městě" Gorkij, kam byly soustředěny tzv. utajované výzkumy, včetně výzkumu mimosmyslového vnímání, telepatie, dálkové hypnózy, telekineze a podobně. Zde se dostal do úzkého vztahu s akademikem Jeremilovem, který v Gorkém vedl vládní projekt výzkumu mimozemských aktivit na Zemi, speciálně na území bývalého Svazu sovětských republik. Díky svým schopnostem mohl PCH pomoci obohatit tento výzkum a zpětně také on získával naprosto unikátní informace. PCH si zde potvrdil to, co už dávno věděl: veřejnost je jen naprosto nevědomá, cíleně dezorientovaná a dezinformovaná masa, považovaná vojenskými a jinými "elitními" skupinami za pouhé hejno prosťáčků, novodobých sociálních otroků.
PCH se díky svým přátelům dostal do laboratoří, kde byly využity v praxi objevy vědců Kozyreva, Shipova, Akimova a jiných, kteří postulovali teorii torsionového pole jako zdroje telepatických a jiných schopností. Zde viděl jak fungují torsionové generátory aplikované i jako zbraně proti civilnímu obyvatelstvu díky své schopnosti měnit masové vědomí nebo ho nasměrovat k určitým předem zvoleným objektům zájmu.
V Gorkém absolvoval PCH také speciální dlouhodobý výcvik mimosmyslového vnímání, během kterého se učil zvládat své schopnosti i v extrémních podmínkách. Na Urale sloužil jako medium při spojování se s posádkami tzv. UFO lodi, které PCH považoval spíše za objekty z jiné dimenze či času, než za klasické "mimozemské lodě".
Během jedné rutinní operace spojené se soustředěním mysli a dálkovým vnímáním došlo prý k události, která byla pro PCH převratná: přímo v prostoru základny došlo prý k fyzické materializaci bytosti, která se telepaticky představila jako Kristus, vystřelila do PCH oslnivě zlatý kříž a sdělila mu – a současně všem přítomným – že má před sebou učitelskou misi, kterou musí splnit. Záhy poté došlo za podobných okolností k druhé materializaci bytosti z jiné dimenze, která se představila jako "Marie Matka" a tato bytost opět sdělila jak PCH, tak i všem přítomným, že PCH čeká důležitá učitelská mise. Kromě toho popsala veřejně budoucí události ze života PCH, které se později skutečně staly a předpověděla, že PCH čeká velmi nelehký úkol, pronásledování a takřka mučednický osud, ale že neexistuje jiná cesta a je nutné lidem předat Vyšší Pravdu. V tomto smyslu je pozoruhodné, že PCH nebyl nikdy – ani před touto událostí a vlastně ani po ní – nábožensky založen.
I když PCH rozhodně neměl a nemá náboženské cítění, působily na něj bytosti, které se zmaterializovaly "velmi dobrým dojmem" a na základě jejich rady odjel do Prahy. Ve skutečnosti mu ovšem role veřejného mluvčího nevyhovovala a doufal, že se mu podaří se jí "nějakým energetickým manévrem" vyhnout. V Čechách ho o potřebě veřejně působit nakonec zřejmě přesvědčila mystička Míla Tomášová, které si PCH velice vážil. Vzpomínal, jak mu během jednoho jejich setkání kdesi v lese popsala přesně jeho minulost i budoucnost, jeho vztahy s lidmi, "prostě vše"… Míla Tomášová předpověděla PCH, že bude pronásledován, ale že musí svůj úkol splnit a že ho nakonec také splní. S MT spojovalo PCH jakési společné "mimozemské pole", věřil, že byla bytostí inkarnovanou též "odjinud", takže se jí její pozemské životy příliš nedotkly a zůstala v bdělém stavu vědomí. PCH začal přednášet veřejně v roce 1992 Praze a jeho neopakovatelné přednášky vzbudily okamžitě značný zájem nejen unikátním obsahem, ale také zvláštní energií v sálech, která při nich vznikala. Více lidí např. vnímalo kolem PCH zlatou záři zatímco přednášel, jiní cítili, že vstupují v sále spontánně do změněného stavu vědomí. Jiní opět referovali o přítomnosti světelných postav kolem PCH a podobně. Samozřejmě, že návštěvníci byli především zaujati obsahem přednášek PCH, které byly každá jakoby neopakovatelným kosmickým "show", plným humoru, lásky a inspirace. PCH byl schopen mluvit bez přestávky celé hodiny, naprosto plynule, jako by i velmi složitý text odněkud prostě četl. Později PCH svým spolupracovníkům prozradil, že skutečně většinu přednášek "čte" – jako by byl napojen na vyšší zdroj. Žertem sám sebe označoval jako "organické rádio". Přednášky obsahovaly podrobný popis energetických center člověka – tzv. čaker, napojení těchto center na jiné dimenze a paralelní světy, PCH podrobně popisoval astrální realitu a strukturu celého Universa. Počátkem 90tých let působily informace, které takto PCH předával, doslova jako zjevení. Působilo to, jako by k lidem mluvil v masce mladého pohledného muže starý jógín kombinovaný s návštěvníkem z jiné planety… Někteří lidé byli šokováni samozřejmostí, se kterou PCH předkládal naprosto "nelidské" pravdy a informace. Sály, v nichž PCH přednášel, byly vždy nabité do posledního místa, často vzadu ještě stáli natlačeni lidé, na které už nezbylo místo. Při vstupu jste měli často dojem, že jdete spíše na koncert rockové hvězdy než na náročnou přednášku, týkající se ezoterických témat. Návštěvnost přednášek stále gradovala, památná vystoupení PCH "Na Vltavské" dosahovala návštěvnosti až tisíce -! – lidí. V polovině 90tých let došlo ve veřejné práci PCH ke změně: začal preferovat výcvik lidí před prostým předáváním informací. Tvrdil dokonce, že veřejnost není ještě připravena přijmout Pravdu o existenci a že pravdivé informace o astrálu či mimozemšťanech mohou lidem i škodit, protože si je nedokážou zaintegrovat do svých životů a vnímají je jen jako senzaci. Ovšem doopravdy přednášky PCH bezpochyby pomohly tisícům lidí se zorientovat i v jejich lidských životech a inspirovaly je k mnohem hlubšímu prožívání své existence. PCH ovšem preferoval semináře, kde začal vyučovat originální metody tělesné relaxace a meditace, které vedly až ke schopnostem exteriorizace (vědomého opuštění těla), možností najít v sobě záznamy všech tzv. minulých životů a podobně.

Semináře PCH byly stejně neopakovatelné jako jeho přednášky, spojoval je ale jednotný záměr: umožnit pokud možno každému ZAŽÍT to, že je něčím víc, než jen tělem a člověkem. Některé semináře byly zaměřené především na zvládnutí exteriorizace (stavu opuštění těla), jiné na odblokovaní informace o předchozích životech, ukryté v energetických centrech jedince. Bylo také mnoho seminářů, zaměřených na identifikaci s "bytostným jádrem" každého jedince, s jeho vnitřním skutečným, nesmrtelným Já. Byly také meditace sloužící přímo k napojení na Absolutno, na Základní Vědomí, které je Jádrem a Podstatou všeho. Nejdůležitějším rysem těchto meditací bylo to, že lidé doslova masově skutečně zažívali rozšířené stavy vědomí, sebepoznání a astrální cesty mimo tělo, něco, o čem se v podstatě mnohdy před tím neodvažovali ani snít, nebo to znali pouze teoreticky např. z literatury. Semináři PCH prošly v 90tých letech stovky a stovky lidí a absolventů stále přibývalo. Začaly se šířit nahrávky meditací, protože lidé zjistili, že také tyto nahrávky fungují, to jest mají stejný "vytělesňující" nebo jiný efekt. Zjistilo se, že meditace PCH mají velmi významný léčebný efekt, a to velmi zvýšilo jejich přitažlivost. PCH pracoval tak, že meditace řídil svým hlasem, prohluboval je neustále, až dosáhl potřebného efektu. Objasňoval, že na jeho hlas se namotává jakási energie odjinud, která vlastně hraje klíčovou roli v celém procesu. V sálech, kde meditace probíhaly, docházelo k neuvěřitelnému efektu koncentrování energie, často stačilo do takového prostředí prostě vstoupit a lidé se samovolně dostávali do změněného stavu vědomí. PCH se nacházel během své práce v jakémsi druhu transu, většinou přednášel své meditační texty se zavřenýma očima nebo s nepřítomným pohledem. Meditační texty mu byly projektovány přímo do vědomí z kosmických zdrojů a byly naprosto dokonalé. Vypadalo to, jakoby PCH četl dokonale básně, které s vámi ovšem pracovaly a dělaly s vámi neuvěřitelné věci. Každý se už po pár slovech dostal do stavu odpoutání se od běžného světa. Takovéto meditace trvaly někdy i několik hodin nebo byly kratší a během dne se tímto způsobem projektovala celá řada jednotlivých meditací.
PCH se přes masový zájem o jeho akce nikdy neprezentoval jako guru, nebo učitel – obvykle sděloval, že mu role gurua nic neříká a že je pouze "technický pracovník". Nicméně někteří lidé, posedlí potřebou "uctívat" se z PCH snažili pro sebe gurua udělat a byli konsternováni, když se PCH programově této roli vyhýbal. Ve skutečnosti PCH nabízel naprosto nový model práce a výuky, tvrdil, že čas "guruů" již skončil a měla by ho nahradit epocha vzájemného přátelství, vzájemné úcty a všeobecné lásky, která nezná "uctívání" a ponižování se před dominantními "opičáky v rouchách". Většině lidí byla tato nová cesta vnitřně blízká a sympatická, bylo ale i dost takových, kteří se báli ztráty svých jistot a vyčítali PCH, že boří a ničí úplně všechno "lidské", že dostatečně nectí "tradice", že se namísto důstojné role gurua, které by rozuměli, stal nebezpečně nezařaditelným charizmatickým budičem spících. Každý, kdo navštívil jakoukoliv akci PCH, byl doslova otřesen jeho mocným charizma, jeho vyzařováním. V tomto kontextu bylo a je směšné číst výplody zoufalců, kteří PCH nemohli a dodnes nemohou prominout, že se stal přirozeně i idolem dívek a místo jeho úžasné práce, která nesmírně pomohla tisícům lidí, se zaobírají raději jeho údajnými "milostnými aférami" . Je pravda, že PCH se v lidských vztazích nikdy dobře neorientoval, od dětství nechápal lidské postoje a možná ho ani příliš nezajímaly. Někdy se zmínil o tom, že pochází ze světa, v němž je JEN láska a všichni navzájem zde sdílejí JEDNO vědomí, zatímco zůstávají individualitami, ale bez ega. Skutečně nectil lidské hodnoty jako je "rodina", "vlast", "náboženství" a považoval je za pouhé zvířecí atavismy, za projevy divošství. Zároveň ale zcela respektoval právo každé bytosti na stav její mysli a na to, co prožívá – považoval Zemi za "rozvojovou planetu" která má před sebou tisíce let vývoje, současnost vnímal jako jakýsi pravěk, říkal, že Země je ještě velice mladá a potřebuje nutně čas ke svému dospívání. Tvrdil, že do vývoje Země nelze nešetrně zasahovat, spíše ho sledovat a inspirovat čas od času její obyvatele k akceleraci evoluce.
V první polovině 90tých let měl PCH vizi letícího bílého kondora nad českou krajinou a údajně se během procházek v přírodě náhle ocital v neznámých místech, která vypadala jako by patřila do Jižní Ameriky. Bytosti z vyšších dimenzí sdělily PCH, že je naplánována jeho cesta do Jižní Ameriky, kterou má podniknout. Když pak přistál ve Venezuele a odjel k moři, okamžitě poznal pláž, na níž se opakovaně objevoval už měsíce před tím ve svých vizích. Zde na něj čekala indiánsko černošská šamanka, která se na toto místo dostavila, protože ji to bylo sděleno v živém snu. Začal dlouhý a dobrodružný pobyt PCH na jihoamerickém kontinentě.
V brazilském státě Acre byl přijat členy náboženského hnutí Santo Daime, kteří na základě proroctví svého zakladatele očekávali příchod kohosi, jehož popis odpovídal PCH, byl proto ubytován u prezidenta tohoto hnutí, které spojilo křesťanský katolický mysticismus s domorodým rituálem pití odvaru ze zvláštních amazonských lián, který umožňuje výstupy z těla. PCH byl během náboženských rituálů hluboko v džungli na řece Acre, kam se členové tohoto kultu uchýlili, instruován bytostmi z vyšších dimenzí a byl mu sdělen význam džungle a jejích rostlin pro transformaci lidského vědomí. PCH ovšem očekávání členů tohoto brazilského hnutí nenaplnil (věřili, že nastává šťastná nová doba pro jejich kult), neboť po delší době strávené s nimi v džungli doporučil jeho vůdci, aby kult rozpustil, neboť náboženství může pouze zabránit člověku na cestě k Osvícení. Poté odešel a soustředil se na kontakt s indiánskými kmeny.
Pobýval u kmene Apurina a Yanomamo v Brazílii, zažil boje mezi Indiány a garim peiros – zlatokopy, pobýval v zajetí u partyzánů v Kolumbii, nakonec se dostal na zvláštní silová místa v Andách a v horské džungli, kam byl navigován "vnitřním kompasem" a za asistence indiánských šamanů. Zde se dostával do hluboce změněných stavů bytí, kdy mu i jeho tělesná hmota připadala snadno ovladatelná, jako by byla pouhou iluzí.

PCH se do Jižní Ameriky znova a znova vracel, až se stala doslova jeho druhým domovem. Postupně pobýval u kmene Bora, Yagua, Witoto, Chayahuita, Aguaruna, Camicura, Candoshi, Matchiguenga, Ese Eja a dalších. Všude se seznamoval s nejsilnějšími kmenovými šamany, kterými byl nejčastěji už dopředu očekáván, a proto také jimi i celým kmenem velmi dobře přijat. Prošel náročným šamanským výcvikem a několikastupňovým "zasvěcením". PCH ovšem trávil také mnoho času v Andách, kde se seznamoval s mystickým odkazem Inků v podobě řady sofistikovaných energetických a mentálních technik, ovládaných horskými indiánskými kněžími P agos. Zde se učil především rozeznávat tzv. silová místa v krajině, místa výronu telurické zemské energie a místa, kam je koncentrována energie z kosmu. Jeho blízkými spolupracovníky se stali strážci chrámových pyramid v Andách, Indiáni Quechua a maestros od jezera Shimbe – členové mocné školy indiánských mágů z hor Cordillera Asul. Během svého výcviku v Jižní Americe začal PCH chápat, že cílem lidské evoluce musí být úplná transformace nejen vědomí, ale i fyzické hmoty těla – a jeho osobní prožitky mu dokázaly, že takováto transformace je možná.
Do Evropy se vracel pouze na kratší dobu, ale tato doba byla maximálně využita během seminářů, které zde pořádal. Začal podle vzoru šamanů vybírat stále víc pro svoji práci silová místa na zemském povrchu, která hledal pomocí map a astrálního cestování. Tvrdil, že i v Evropě jsou aktivní místa přechodu do jiných dimenzí, která vnímá. Jeho nejoblíbenějšími silovými zónami bylo pohoří Untersberg v Rakousku, hora Bardau v pohoří Rodna v Rumunsku, pohoří Pirin a melnické pískovcové pyramidy v Bulharsku, v Čechách pak Zlatý kopec u Prahy, Blaník a vápencove bradlo Pálava. Na Slovensku považoval PCH za nejsilnejší horu Križná ve Velké Fatře a jiná místa v okolí Bánské Bystrice (později se právě zde začaly objevovat tzv. kruhy v obilí) a jeskyně a kopce na východním Slovensku ve Voloveckých vrších. V Chorvatsku považoval za vibračně silný ostrůvek Maun – později zde došlo k přistání UFO, které po sobě zanechalo obrovskou stopu transformaci horniny. Místa konání seminářů volil tak, aby zóna byla v danou dobu maximálně "otevřena" a aktivní a nebylo výjimkou, že zájemci z Prahy museli absolvovat cestu např. do kopců na východním Slovensku, aby bylo dosaženo správného efektu.
Po vzoru šamanů začal také výjimečně doplňovat svoji práci fytoterapeutickými prostředky, míchal speciální směsi bylin, přičemž se orientoval především na základě aury konkrétní rostliny, její kompatibility s místem práce a s aurami účastníků. Bylinné nápoje PCH nabíjel vlastní energií – lépe řečeno energií, která byla skrze něj projektována – často za pomoci velkých krystalů nebo pyramid. Silová místa efekt jeho práce skutečně posílila, ale daleko nejsilnějším faktorem působení zůstávaly jím přímo řízené meditace, během kterých dosahovali lidé v obrovském počtu hluboce změněných stavů vědomí.
PCH během svých seminářů obnovil pro Evropany některé techniky, nepoužívané zřejmě už tisíce let – stačí jmenovat jen např. nabíjení vína energií záměru a tantrické meditace s bytostmi z vyšších dimenzi.
PCH kladl nesmírný důraz na PRAXI, kvůli praktickému výcviku velmi omezil své veřejné přednášky a věnoval se hlavně rozvíjení latentních schopností v jednotlivých lidech pomocí jím vyvinutých technik meditace. Tvrdil, že má mnohem větší cenu JEDEN osobní prožitek vědomého opuštění těla než stohy přečtených knih. Snažil se v postupných krocích každého naučit stav vědomé exteriorizace, kdy tělo odpočívá a naše vlastní já je aktivní mimo tělo v této, nebo jiné dimenzi. PCH tvrdil, že skutečného poznání nelze dosáhnout bez ovládnutí vlastní mysli – a že to, co považujeme za zázračné "siddhis" a podobně, ve skutečnosti žádné "siddhis" nejsou, ale jedná se o základní normu rozumně sebe si vědomé bytosti, které musí být rozhodně dosaženo.
PCH předával schopnost vytělesnění pomoci systému velmi rafinovaných a neuvěřitelně účinných technik, jejichž základem byla nejhlubší relaxace svalové hmoty a pak procítění vlastní energie, vlastního Já za pomoci vizualizace, dechu a dalších prostředků.
Na akcích PCH či jen v jeho blízkosti jste měli okamžitě pocit, že se nacházíte v ně jakém naprosto odlišném světě, kde je "NORMA" něco zcela jiného, než v "lidské" realitě. Byl to často až jakoby fyzický pocit jiného prostoru, jako byste vstoupili do nějaké energetické bubliny, v níž je vše možné a vše je jinak, než vám celý život tvrdili. PCH iritoval mnohé, především tak zvaně duchovní lidi tím, že se doslova smál lidskému "duchovnu", považoval ho za snůšku pověr a hloupostí. Vykládal, že vlastně žádné duchovno neexistuje, že je zde jen energie a mysl, jeho výklady spíše připomínaly hodiny fyziky než spirituální sladké žvanění o andělích a "bohu". PCH tvrdil, že je nutné napřed se naučit ovládat hmotu a mysl – a až potom má kdokoliv šanci udržet se ve stavu hlubšího Sebe poznání nebo "Zření Pravdy". Říkal, že důkazem naší neschopnosti se probudit je třeba to, že se nám zdají sny, že jsme po usnutí těla nevědomí. "Pokud nebudete bdít ve snu, nebudete bdít nikdy" – upřesňoval. PCH byl vždy zoufale maximalistický, např. v užším kruhu si stěžoval, že je schopen materializovat jen "velmi malou větvičku" a byl z toho upřímně smutný. Neustále srovnával schopnosti dosahované jeho prací s možnostmi bytostí z naprosto jiných dimenzí či světů, jako by lidstvo se svými dogmaty co je "normální" či "možné" ani neexistovalo. Nepovažoval své schopnosti navštívit jiné osoby ve snu nebo vědomě opouštět tělo a navštěvovat "mrtvé" za nic zvláštního, jeho měřítkem byl Vesmír, nikoliv Země. Všemi prostředky se snažil předat okolí stav, ve kterém se sám nacházel spolu s možnostmi, které z toho vyplývaly. V mnoha nepřipravených lidech budil nutně nepochopení, ale množství lidí se naopak díky jeho technikám a působení skutečně naučilo např. probudit se ve snu a poté se v bdělém stavu vědomí nacházet mimo spící fyzické tělo.
Pobyt PCH v Jižní Americe měl ještě jeden důležitý aspekt: prakticky stále zde v PCH probíhal se stupňující se intenzitou proces transformace, kdy pomo cí posunování pozice "slučovacího bodu" v prvním energetickém centru a v jiných centrech prožíval v silových zónách spontánní posuny v prostoru a v čase, proměny fyzické hmoty, identity atd… Mnoho času trávil v naprosté samotě v jeskyních v Pacifickém zlomu, vysoko v Andách a samozřejmě v džungli, kde mu během tohoto procesu aktivně pomáhala řada indiánských šamanů.
PCH se stále víc přesvědčoval o tom, že skutečná transformace mysli nutně ústí i v naprostou transformaci těla a hmoty, které jsou pochopeny jako energeticko – informační iluze. PCH nikdy nevěřil tomu, že Poznání či "Nirvány" lze dosáhnout, aniž bychom totálně nepřeměnili sebe sama. Poznal, že v lidském stavu to není možné, protože se v tak vysokém stavu vědomí jednoduše nejsme schopni udržet. Člověk nemůže dosáhnout Poznání, ani Pravdy. Musí se stát něčím jiným, transformovat se ve zcela jinou bytost, stejně jako housenka není schopna létat – musí se přeměnit napřed v motýla. Pozemské duchovní systémy, nabízející "Osvícení", považoval PCH za podvod. Ve svém hledání cest k Dokonalosti se stále obracel na Kosmos, na zdroje mimo Zemi, na bytosti z jiných světů, které považoval za nesrovnatelně kompetentnější a moudřejší, než je cokoliv, co bylo a je nabízeno Zemi. Považoval Zemi za příliš mladý svět, Země pro něj byla "dezorientovaná holka – teenager". Vnímal čas zcela jiným způsobem, buddhismus byl pro něj např. mladou filosofií, křesťanství pak jen módním výstřelkem nedávné doby – tisíciletí chápal jako krátké periody větších "cyklů", v nichž se naše bytostná jádra (velmi volně přeloženo naše duše) inkarnují ve výcvikovém zařízení jménem Země… PCH se běžně napojoval na jakési celistvé informační pole minulosti (zrejmě to, čemu se někdy říká Akášická knihovna) a měl dokonalé a podrobné znalosti veškeré lidské historie tisíce let dozadu. Mohl hodiny popisovat minulost jakékoliv kultury, včetně kultur, které nejsou historicky ani známé – přičemž nečerpal z žádné literatury, PCH prakticky NIC nečetl a knihy ho nezajímaly. Tvrdil, ze přečíst si lze milionkrát víc za mnohem kratší dobu, stačí se vyladit na informační pole, přičemž získáme objektivní informace, namísto překroucených a zkreslených zlomků dat, které nám poskytuje současné lidstvo.
PCH mluvil o přibližně 12ti vyspělých civilizacích, které v minulosti vznikly a opět zanikly na povrchu Země, upozorňoval ovšem, že SKUTEČNÁ civilizace na Zemi ještě nikdy nevznikla, byly to jen jakési první zkoušky. Zemi vnímal jako jeden z dlouhé řady cvičných světů, rozvojových planet rozmístěných v k tomu určených galaxiích, kam chodí bytostná jádra se trochu psychicky "povyrazit" nebo podstupují postupný proces "opracování" – to závisí na záměru světů, z nichž jsou vyslána. PCH vlastně vůbec nevěřil v existenci "člověka", všechny "lidi" chápal a patrně také vnímal jako bytostná jádra pocházející z Kosmu, připojená krátkodobě k biologickým jednotkám pozemského původu. Považoval slovo "člověk" za zbytečné.
Za nejbližší cíl naší evoluce považoval nutnost naučit se vědomě měnit fyzickou hmotu těla, rozpouštět ji, libovolně transformovat, posouvat ji v čase i prostoru. Tvrdil, že to je možné – stačí porozumět metabolismu našeho prvého energetického centra – první čakry. Jedině tímto způsobem lze zakončit inkarnační řetězec – proměnit ho kvalitativně v něco jiného. PAK započne rozvoj "spirituality" a vznikne konečně civilizovaná společnost relativně svobodných bytostí, které čekají další miliardy let (dle našeho současného vnímání času) náročné evoluce směrem k Absolutnímu Vědomí.

PCH nevěřil v žádnou "apokalypsu" nebo jiné blízké změny, další vývoj Země směrem k poněkud dokonalejší lidské existenci odhadoval na 3000 let, do 5000 let by podle něj mělo dojít k dosažení schopnosti plně ovládat fyzickou hmotu. I to považoval za nesmírně krátkou dobu a domníval se, že Země je šťastná planeta, pokud je jí umožněna takto rychlá evoluce. PCH říkal, že naše bytostné jádro vnímá čas jinak, takže i 1000 let je pro něj vlastně jen chvilka. PCH tvrdil, že mnozí z nás pamatují Velký Třesk, či událost, kterou tak nazýváme, spojenou se vznikem tohoto vesmíru – a jistě zažijeme i vzniky nových vesmírů za miliardy let – což je pro jádro naší bytosti poměrně blízká budoucnost. PCH nebyl nijak znepokojen možným zánikem Země, pokud se ho někdo dotazoval na budoucí katastrofu, při níž zanikne Země a lidstvo, s úsměvem odpovídal, že k tomu bohužel nedojde – a i kdyby došlo, nebude to pro nás nijak podstatné. Nepovažoval vůbec Zemi za těžiště dění ani naší existence, byl to jen jeden z miliónů světů, které se rodí a zanikají podobně jako lidé nebo zvířata. Hovořil o tom, že lidstvo zákonitě bude muset projít hlavně v několika budoucích staletích řadou větších a menších katastrof – ale že rozhodně nezanikne, protože to prostě "není v plánu". Srovnával lidskou pozemskou scénu s pískovištěm, které bylo vytvořeno pro hrající si děti – bábovičky mohou být tvořeny a bořeny, nic to neznamená.
PCH nikdy nekritizoval "konzumní" způsob života ani nevyčítal lidstvu, že je "nevyvinuté", naopak tvrdil, že pro milióny lidí je jedení hamburgeru a dívání se na televizi skvělou jógou a výborným duchovním cvičením, neboť jejich bytostná jádra pocházejí ze světů na ještě nižší frekvenci. Viděl, že Zemi navštěvuje několik typů bytostných jader z různých světů, která navzájem intenzívně kooperují. Za nejškodlivější evoluční úchylky lidstva považoval náboženství, neboť ta zastavují evoluci jedinců i skupin, zabraňují rozvinout v pozemšťanech schopnost soucitu a lásky a brzdí rozvoj mimosmyslového vnímání. Za nebezpečnou úchylku též považoval dominanci mužského principu na Zemi a potlačení ženského, považoval to za nemoc lidstva. PCH věřil, že lidstvo rozhodně čeká velmi dobrá budoucnost, ovšem nebude jí dosaženo skokem ani zadarmo, bude to vyžadovat ještě značně individuální a kolektivní úsilí. 21. století vnímal jako reinkarnaci 20. století na vyšší úrovni – tedy čeká nás v přibližně stejnou dobu cosi, jako 1. světová a 2. světová válka – ovšem ve zcela jiné, vibračně vyšší podobě, která bude překvapující právě tak, jako byly pro lidi 20. století překvapivé události jejich doby. Koncem 21. století má být lidstvo už na vyšší úrovni kooperace, soucitu bude více než dnes, inteligence se pozvolna zvýší. 22. století bude klidné, 23. opět zopakuje scénář 21. a 22. století… Vše je řízeno velkými kosmickými rytmy, podobá se to počítačové hře velikých rozměrů, nic se neděje "jen tak" a žádné náhody neexistují. Život je jako balet s přesnou choreografií. Tím, co se děje na Zemi, se baví určité druhy bytostí, které z kosmu spolupracují na scénáři – ale bavíme se tím také my, fádní existence by nás nebavila, odpoutávali bychom se od hry, nebyli bychom na ni soustředěni. Válka nebo revoluce je druh dramatu, nic víc, v budoucnu bude tento druh dramatických efektů nahrazen jejich jemnější a rafinovanější formou. Je směšné usilovat o "mír" na Zemi, pokud současně neusilujeme o skutečné Sebe poznání. Ze strany Vesmíru to ani není žádoucí, nemá to podporu, Vesmír požaduje dynamiku, změny, často dramatické a "násilné", dokud nás nedonutí dostat se na vyšší evoluční hladinu. Nikdo nám nedovolí na Zemi poklidně spát v rodinných domcích, budeme zasahováni novými a novými překvapivými impulsy a výzvami, dokud netransformujeme i tu poslední "housenku v motýla".

Za nejdůležitější evoluční krok tohoto a nejbližších století považuje Vesmír rozvoj našeho srdečního centra – což je spojeno se schopností SOUCÍTIT. Musíme překonat zvířecí programy, umístěné v našich spodních třech centrech, které v nás spouštějí prožívání a jednání založené na bázi primitivního egoismu. Egoismus není špatný, je jen přežitý, archaický. Proto nás zraňuje – jak svého nositele, tak jeho okolí. Zvířecí programy vytvářejí v lidech potřebu shlukovat se do stád, vedených dominantními skutečnými nebo imaginárními zvířecími vůdci – do náboženství, sekt, politických stran, států… Tyto shluky mají vlastní pseudovědomí a mohou na lidi zpětně snadno působit a měnit je ve své loutky. Nejsme žádní "lidé", jsme BYTOSTNÁ JÁDRA užívající dočasně organická vozítka – a je lhostejné, jakou značku to které vozítko má, zda je černé, žluté, bílé, zda na něj někdo vychytrale nalepil nálepku "křesťan", "muslim", "Rus", "Číňan", "Žid" nebo "Arab". K tomu, abychom přešli na stupeň myšlení, musíme se přestat identifikovat s rasou, národem, náboženstvím, společenskou vrstvou atd… Teprve PAK se můžeme začít rozvíjet. "Člověk" je synonymum EGA, toho, co všichni jogíni a mudrci všech kultur a dob považovali za blok, zabraňující v cestě k naší Podstatě, k našemu Sebe poznání.

Člověk je iluze, určená k terminaci. K zániku dočasného jevu jménem "člověk" dojde buďto se znakem plus – jeho rozplynutím se v našem budoucím novém vědomí nebo se znakem mínus – lidská vozítka přestanou být postupně vyráběna replikačními biologickými procesy v důsledku změn klimatu a biologie na Zemi, jako se tomu stalo již mnohokrát v minulosti. Cílem není lidská civilizace, ani existence člověka – cílem je pouze naše Dokonalost, rozvoj nás samotných – bytostných jader. Člověk je jen pouhá nádoba, MY jsme její cenný nezničitelný obsah, přelévající se z jedné nádoby do druhé, dokud se nádobu nenaučí rozpustit … Koncepce DEHUMANIZACE, kterou PCH postuloval, je pro současnou lidskou bytost možná až hrůzně pravdivá. Obsahuje v sobě tisíciletou moudrost, probleskující i skrze pozemské duchovní systémy v jejich nejlepší podobě – hlavně ty naprosto nejstarší. Zároveň je to koncepce nová, vyloženě kosmická, přesahující dalece svým významem tento svět. PCH nebyl nikdy "uklidňující" nebo "chlácholící" – prostě jen sděloval Pravdu, kterou chtě nechtě mimosmyslově vnímal, s níž se denně setkával na svých cestách mimo tělo a v rozšířeném stavu vědomí, kdy komunikoval s jinými dimenzemi.

PCH považoval vždy za nesmírně důležité naučit se vědomě se exteriorizovat, tedy opouštět hmotné vozidlo, lidskou formu. Řada jeho seminářů byla speciálně věnovaná jen tomuto tématu. Považoval exteriorizaci za klíč k Poznání, neboť v tom to stavu je každý okamžitě přesvědčen o tom, že není pouze tělo – jeho vědomí má možnost zaměřit se na sebe sama a rozvíjet se obrovskou rychlostí. Za nejúčinnější meditaci považoval meditaci mimo tělo. PCH vyvinul řadu rafinovaných technik řízené exteriorizace, díky kterým se o své skutečné identitě přesvědčila spousta lidí. Některé techniky souvisely s tzv. bdělým snem, známým v anglosaské literatuře pod názvem LUCID DREAM. PCH se snažil rozvíjet techniky, umožňující lidem se naučit bdít ve snu, tedy uvědomovat si, že jejich tělo právě kdesi leží a spí, zatímco oni se pohybují v jiné dimenzi reality, v tzv. snu. PCH považoval sny za zbytečné, za překážku na cestě k Sebe poznání. Měli bychom se zbavit všech snů a nahradit je bdělým stavem mysli v době spánku těla – to byl jeho cíl. Tvrdil, že v rozvinutějších světech vůbec sny neexistují, že jsou stavem nebezpečného útlumu vědomí, kdy jsme snadno ovlivnitelní ze strany obyvatel jiných dimenzí, z nichž ne všichni mají pouze pozitivní záměr nám pomoci. Naši zranitelnost v době spánku dokazoval často sám tím, že vstupoval do cizích snů a měnil jejich obsah. Mnozí si jistě pamatují jeho větu: "Toto není sen", kterou pronášel poté, co se někomu "naboural" dálkově do jeho snu. Samozřejmě při tom bral ohled na soukromí každého jedince, navštěvoval takto jen ty lidi, kteří si to výslovně přáli a tyto návštěvy si "objednali", aby byli ve snu probuzeni a uvědomili si podstatu situace, v níž se nacházejí. Některé bral PCH na nádherné výlety do astrálních oblastí, kde fungoval jako velice zkušený průvodce, ukazoval, že "mrtví" žijí dál a jsou naopak nesmírně živí, možná v jistém smyslu i živější než my. Takto mírnil i stesk pozůstalých po jejich přátelích či členech rodiny, kteří již museli opustit své tělesné schránky. Výjimečně někoho PCH bral ve stavu mimo tělo i do oblasti vzdálených od planety Země – do jiných vesmírných systémů a výrazně odlišných realit. Tvrdil ale, že to je obtížnější, protože vibračně tyto světy neodpovídají našemu vyladění, a je nutné naučit se na ně vyladit a především se udržet na jejich hladině energie. Mnozí referovali o tom, že PCH se s nimi setkal ve snu, konverzoval s nimi a pak, jakoby na důkaz reálnosti prožitku pokračoval s nimi ve fyzické realitě v rozhovoru na totéž téma nebo popsal okolnosti, za kterých došlo v nefyzické realitě k setkání.

To, že PCH disponuje naprosto unikátními schopnostmi, museli postupně uznat i ti největší odpůrci jeho práce, což ovšem neznamená, že by se přidali na jeho stranu. Byli to hlavně lidé profitující z náboženského byznysu, duchovního podnikání i "léčitelé" atd., kteří se přirozenou autoritou PCH cítili přímo ohroženi. Přitom PCH nikdy nikoho nekritizoval, pokud byl nucen charakterizovat povahu nějakého jevu, např. církve apod., dělal to s humorem a velikým poklidným nadhledem. Nikdy nevstupoval do diskusí na téma "jaký duchovní lídr je nejduchovnější", vypadalo to tak, že ho lidské "duchovno" vlastně vůbec nezajímá, nestaral se o něj. PCH byl od samotného počátku svého veřejného působení bez pochyby učitelem světového formátu, nikoli jen úzce českého, naprosto ho nezajímaly spory mezi českými duchovními školami, kdy je běžné, že v komicky lokálním formátu napadá jeden "veliký český guru" druhého, jak bohužel pozorujeme běžně na netu a jinde. PCH byl stejně jako v Čechách a na Slovensku doma v Rusku, kde intenzívně přednášel a vedl náročné semináře v Sankt Petersburgu, v Moskvě a jinde, často ve spolupráci s předními ruskými senzibily, lékaři a vědci. Jeho přednášky byly úspěšné i v New Yorku, na universitách v Jižní Americe, v Německu, Rakousku a v dalších zemích. Vždy se snažil co nejvíce splynout s místním "energeticko informačním polem" a oslovovat lidi jejich jazykem, řešit jejich specifické problémy, jako by příslušel k danému území a narodil se právě na něm. PCH se rozhodně neidentifikoval s žádnou národností a zemí, vlastně ani s rolí člověka ne. Stále působil jako Vědomí v určitém těle – jakoby neměl konkrétní minulost, životopis a původ. To, že je "Čech", komentoval lakonicky tím, že "někde se inkarnovat musel".
Místo své inkarnace nicméně nepovažoval za věc zcela náhodného výběru, věřil, že střední Evropa má strategický význam pro šíření změn v lidském myšlení, EU považoval za území, které sehraje v budoucnu na Zemi nejdůležitější roli, neboť se po mnoha zkouškách a zvratech nakonec přetvoří v supervelmoc nového typu, která zcela nahradí Ameriku a která bude poměrně brzy sahat až k Japonsku. I toto období považoval PCH ovšem za přechodné, cílem politiky bude zánik politiky a úplné rozpuštění všech státních útvarů na konečně civilizované, jednotné Zemi, jejíž obyvatelé budou mít zcela jiné starosti než to, jaké země jsou právě občany…

V 90tých letech začal PCH po absolvování svého šamanského výcviku a prozkoumání celé řady míst síly v Jižní Americe zprostředkovávat naprosto fantastickou formu výuky formou expedic do této oblasti, které vedl.
Pro PCH je charakteristický takový styl práce, kdy během co nejkratší doby co nejvíce akceleruje vědomí každého účastníka a rozvíjí jeho latentní schopnosti – mimosmyslové vnímání, schopnost vzpomenout si na všechny "minulé životy" a především na dobu PŘED nimi, tedy na dobu před pobytem na planetě Zemi, schopnost vnímat aury, diagnostikovat, léčit, vědomě transformovat svůj život, komunikovat s obyvateli jiných dimenzí a světů a ztotožňovat se do jisté míry s Absolutnem – Počátečním, Totálním vědomím.
PCH vytvořil originální koncept práce v Jižní Americe, kdy kombinuje obřady a intenzivní práci kmenových šamanů s prací v silových zónách v Andách, v pouštích a na pobřeží Pacifiku. Toto jedinečné spojení umožňuje každému, kdo se takového programu zúčastní, rozvinout své schopnosti v minimálním možném čase.
Záměrná dezinformační kampaň měla vést zřejmě k zastrašení veřejnosti v tom smyslu, aby lidé přestali navštěvovat akce PCH a odvrátili se od jeho poselství a jeho práce. Církve zařadily aktivitu PCH do oficielního seznamu "sekt a náboženských hnutí", byť činnost PCH byla vším, jen ne "náboženstvím". Na akce PCH chodila spousta lidí, ale ti nebyli NIKDY nijak sebeméně organizovaní, nikdy se nikde nescházeli, ani nesdíleli nějaké společné dogma – byli to buddhisté, ateisté, věřící a nevěřící různých směrů nebo bez příslušnosti k jakémukoliv směru – a co církvím asi nejvíce vadilo – dokonce i křesťané. PCH občas veřejně říkal, že ten, kdo je "křesťan, muslim, buddhista, komunista nebo ateista", prostě nedosáhl dosud stupně myslící a opravdově cítící bytosti, ale zároveň nikoho neodsuzoval, spíše pociťoval ke členům všech náboženství a k uctívačům různých dogmat soucit.
Některá masmédia v dezinformačních kampaních proti PCH doslova excelovala – např. časopis Reflex pravidelně otiskoval rozsáhlé články o PCH, vždy od téhož autora, naplněné neuvěřitelnými nesmysly, psanými ovšem jakoby na objednávku. Nicméně zájem o práci PCH a o jeho akce v dalších letech spíše rostl.
V r. 2005 byl PCH opět zatčen, z jeho bytu byly odvezeny veškeré písemné materiály, v soudním rozhodnutí o vazbě figurovala fantastická tvrzení typu, že PCH je hrozbou pro bezpečnost státu a jeho občanů, že je schopen lidi masově zhypnotizovat, že pravděpodobně slouží cizím mocnostem – aniž bylo upřesněno jakým – atd. … PCH se opět ocitl v jemu důvěrně známých kobkách pod Pankrácí, kde dle jeho slov "pokračoval v převádění" dezorientovaných duší popravených, přičemž ho ti, které ještě nestačil převést "nadšeně přijali" s tím, ze netrpělivě ještě od minula čekali, kdy se "pro ně" vrátí. Poté pobýval PCH 8 měsíců společně s nejtěžšími zločinci, včetně masových vrahů, ve věznici Ruzyně. Zde zažil přímé kontakty s bytostmi z vyšší dimenze, které mu sdělily, že temné síly budou poraženy a sdělily mu přesně datum jeho propuštění. PCH byl v jimi uvedený den propuštěn a později zcela zbaven všech obvinění, a to v plném rozsahu.

V poslední době trávil PCH mnoho času v silových místech Jižní Ameriky, kde pracoval na vibrační transformaci řady lidí. PCH se nyní snaží maximálně využít tyto zóny, protože jejich energie neustále roste – a PCH očekává, že v příštích letech bude ještě tento proces gradovat, za velice významná považuje léta mezi tímto rokem a rokem 2012. Mnoho času tráví nyní PCH také v amazonském pralese, bojuje za uchování pralesa a domorodých indiánských kmenů – což je v současné době velmi nelehké vzhledem k tomu, že Indiáni jsou vystaveni záměrné etnocidě misionářů, ekologickým katastrofám způsobeným těžbou nafty v Amazonii a neúprosným kácením pralesa, který je proměňován v mrtvé plochy. PCH považuje indiánské šamany za důležité prostředníky mezi touto planetou a jinými verzemi bytí a zničení domorodých kultur a posledních zón neposkvrněné přírody na Zemi vnímá jako zničení důležitého energeticko informačního mostu mezi tímto světem a vyššími kosmickými dimenzemi. PCH věří, že kontaktem s čistými místy na Zemi jako jsou pralesy a s místy síly lze pozměnit významně naše vibrace, naši osobní energii a dosáhnout vyššího stavu bytí mnohem snadněji. Šamanské techniky považuje za součást funkční kosmické technologie, která je tisíce let napřed oproti současným technologiím, které jsou na Zemi zatím masově používány. Mysl je dokonalejší než jakýkoliv počítač, má k dispozici mnohem více energie, než atomová elektrárna, může měnit hmotu již na úrovni subkvantových částic v oblasti, kde je hmota ještě "ničím", může ji tvarovat, proto jsou šamanské a jogínské postupy totální medicínou, mohou nás přemisťovat teleportací v čase a prostoru, měnit naprosto a okamžitě naši biologii, díky nim můžeme materializovat a dematerializovat cokoliv, takže nepotřebujeme ošacení, domy, rakety, auta, letadla, počítače atd. … Zvládnutí této VYSPĚLÉ technologie nám dá možnost neničit Zemi a ostatní formy života. Umožní nám spojení s bytostmi z jiných dimenzí a rovin bytí (amazonští šamani naprosto běžně referují o kontaktech s mimozemšťany, s posádkami UFO atd…) a také díky ní překročíme nepříjemnou iluzi smrti – rozvinutá a trénovaná mysl je schopna kontaktovat se s KÝMKOLIV za oponou " smrti", tedy naši "mrtví" se stanou zcela živými.
PCH v současné době spravuje své centrum v amazonské džungli, velmi dobře vybavenou základnu na řece Heath , která tvoří hranici mezi Peru a Bolívií v neposkvrněné oblasti amazonské džungle. Tato základna slouží k výzkumu, léčbě a rozvoji nadstandardních schopností za asistence indiánských šamanů z kmene Ese – Eja, na jehož kmenovém území byla vybudována. Centrum je vybaveno lodí, která ho dopravně spojuje s přístavem Puerto Maldonado na peruánské řece Madre de Dios a na níž proniká PCH se svými expedicemi hluboko do džungle, která je v této oblasti v mnohem dosud neprozkoumaná, např. nedávno zde byl z letadla objeven neznámý indiánský kmen. (v současné době buduje novou základnu na řece Ňavi) PCH se snaží zprostředkovat v jihoamerické Amazonii transformační práci a léčbu (i zdánlivě neléčitelných chorob) co největšímu počtu zájemců a zároveň se snaží zachránit indiánský šamanismus a džungli, což lze jedině skrze neustálý přímý kontakt s prostředím a konkrétními aktivitami, kdy spolupracuje s peruánskou vládou, lékaři atd. …
PCH velmi mnoho pracuje se skupinami zájemců také v málo známých místech v Andách – v lokalitě Choquequirao (jakési druhé Machu Pichu, ovšem širší veřejnosti neznámé a dosud jen málo navštěvované), v lokalitě Shimbe (nejsilnější silové místo v severním Peru, posvátná transformační zóna horských indiánských mágů), u jezer v pohoří Huascaran a na mnoha jiných místech. PCH též intenzívně využívá velice silnou energii tzv. Pacifického zlomu – především na ostrovech a poloostrovech, kde pracuje s energií koncentrovanou v jeskyních, někdy se zájemci cvičí ve spojování se s energií mořských savců – velryb, kosatek a delfínů, které PCH považuje za člověku inteligenci nejméně rovné značně vyspělé bytosti.
PCH též pracuje v pouštích Sechura, Ica a na planině Nazca, kde využívá zvláštní rezervoáry energie a místa "přechodu" do jiných dimenzí. V Ice spolupracuje s dcerou známého Dr. Cabrery (který byl jeho přítelem) a díky tomu zprostředkovává i práci se zvláštními "kameny z Icy", které jsou podle PCH šamanskými zářiči, které aktivizují naše energetická centra.
V severním Peru pracuje se zájemci na posvátném kultovním místě Cumpanama na území kmene Chayahuita, s jehož šamanskou kulturou se již před lety dobře seznámil. V této oblasti sestupuje se zájemci i do posvátných jeskyní, pracuje v horské džungli, v horkých termálních inckých lázních atd. …
PCH v současnosti velice úzce spolupracuje s desítkami nejlepších jihoamerických šamanů, vesměs kmenových, z nichž většině je nad 60, některým nad 80 let a kteří se nesmírně odlišují od "komerčních jakoby šamanů" známých z Evropy i USA díky hnutí New Age… Šamani, s nimiž pracuje PCH, jsou pevně spojeni s prastarou tradicí, jsou to doslova "bytosti z jiného světa", disponující často zcela neuvěřitelnými schopnostmi, pro ně normálními. Někteří účastníci sebepoznávacích a léčebných expedic PCH dokonce referovali např. o OKAMŽITÉM odstranění zdravotních a jiných problémů, které je trápily řadu let, o dokonalém sebepoznání a poznání Reality, o jim dané schopnosti vzpomenout si na veškeré jejich minulé životy, kosmický svět, z něhož přišli na Zemi, o schopnosti zažít vědomý netělesný stav a kontakt s "mimozemskými" bytostmi a "mrtvými" atd… – někdy dokonce prý během šamanských obřadů došlo k přímé materializaci -! – objektu typu UFO či jiným zcela mimořádným jevům.

(Tento životopis a stručný nástin osobnosti PCH a jeho práce vznikl na základě našich vzpomínek, vyprávění PCH a na základě informací ze zdrojů blízkých PCH.)
Tento životopis zní jako sci-fi román, ale jeho život je skutečně "sci-fi"
Práce s energetickými centry

Meditace pro 1.energetické centrum
Začněte v představě vdechovat do kostrče a do pohlaví teplé až žhavé zlatobílé či zlaté světlo. Po nádechu 2 až 7 vteřin koncentrujte silnou energii a během výdechu nechte přebytky této energie vtékat do kostrče a do pohlaví. Pociťujte jak tato energie ve vašem pohlaví a ve vaší kostrči vibruje, pulsuje, vlní se nebo se pohybuje „jako had“. Energie, kterou přijímáte je vysoce živá a také nesmírně inteligentní. 1.energetické centrum je „základem“ našeho bytí a pokud je toto centrum čisté a aktivní, naše fyzické tělo je velmi odolné a zdravé(toto centrum má vliv na kostní dřeň a kvalitu krve).

Meditace pro 2.energetické centrum
Začněte v představě vdechovat do středu pánve velmi teplé až žhavé zlatobílé (či zlaté) světlo. Po nádechu asi na dvě až 7 vteřin uprostřed pánve koncentrujte silnou energii a během výdechu nechte přebytky této energie vytékat do celé pánve, a ji naplníte žhavou energií, jako když naplníte vanu horkou vodou…. Musíte svoji pánev naplnit touto energií až po okraj, doslova do ni tuto energii nacpat… Prociťujte jak vám pánev vibruje, jak v ní energie pulsuje, nebo se „točí“, krouží, vlní se pohybuje se „jako had“. Energie, kterou přijímáte, je vysoce živá a také nesmírně inteligentní. Nachází v pánvi neomylně všechno haraburdí, které se hodí ke spálení. Nabíjí zároveň celou oblast vaší sexuality i vašich partnerských vztahů zcela novou, svěží životní silou… Pokud je vaše 2.energetické centrum čisté a aktivní, jste schopni do sebe vtáhnout i množství léčivé a transformující energie, kterou můžete poskytnout i jiným, vyzařovat ji následně do dalších bytostí v okolí..

Meditace pro 3.energetické centrum
Vdechuj pomalu a plynule do středu břicha teplé, průzračné zlaté (zlatobílé) světlo. Koncentruj toto světlo spolu s krátkým zadržením dechu uprostřed břicha, na výdechu nech tuto energii pomalu plynout do celého prostoru břicha, 30 dechů by mělo stačit na slušnou aktivaci tohoto centra. Přitom si představuj, že tvé tělo je lehké jako vzduch, průsvitné a velmi prostorné, jako by bylo skoro duté… dojde k úžasnému posílení všech orgánů v břiše, zlepší se činnost střev, celé trávicí soustavy, posílíte slinivku a její sekreci, funkci jater, ledvin atd…. 3.energetické centrum působí nejen na biologickou úroveň naší bytosti, má velice silný vliv na naše vztahy (jako takové, hlavně společenské, sociální a pracovní, ale i rodinné, vztahy s dětmi, rodiči atd…) V tomto centru jsou uloženy všechny naše inkarnační stopy, tedy to, čemu se říká „minulé životy“). Nadechuj pomalu zlaté hustě žhavé světlo (podobné slunečnímu magmatu, nebo hvězdné plazmě) do solaru. Po nádechu soustřeďuj tuto mocnou energii hluboko v solaru a zadržuj přitom vždy na pár vteřin dech. Během výdechu nech tuto energii vytékat ze solaru do hrudi a břicha, později do celého těla i vědomí. Představuj si, že tělo je lehké jako dutá papírová figurína a průsvitné
Mocně tímto cvičením posílíš svoji vůli a svou schopnost modelovat a formovat vědomě svůj život a události v něm. Nemusíme být robot, pokud jím nechceme být. Ani „karma“ ani genetické vlivy (působících z dolních 3 center pod solarem) nejsou silnější než naše svobodná vůle, vycházející z božského nitra naší nesmrtelné Duše…) Můžete použít osvědčený prazvuk DŽHA-WA, nebo ÓM-KCHÁ.

Meditace pro 4.energetické centrum
Zvlášt účinné je nadechovat růžovou (zlatobílou, průzračně zlatou) energii do 4.čakry (srdeční centrum ,centrum uprostřed hrudi). Představuj si, že tato energie voní jako růže nebo lilie. Koncentruj spolu se zadržením dechu tuto energii uprostřed hrudi a vnímej, jak silně prohřívá střed hrudi, během výdechu ji nech téct volně po celé hrudi,během dalších dechů do celého těla (představuj si, že je lehoučké jako vzduch a průzračné), později nech tuto energii sálat a proudit jako vítr i do prostoru kolem sebe. Nahromadíš v sobě vysoce léčivou energii (schopnou odstranit i nejtěžší choroby a neduhy). Tuto energii můžeš předávat jiným, léčit…

Meditace pro 5.energetické centrum
Dýchejte průzračné duhové nebo průzračné bílé světlo do své 5.čakry (energetické centrum uprostřed vašeho krku). Pomalu, plynule vdechujte toto světlo, po nádechu tuto energii koncentrujte (spolu s představou, že v oblasti krku hromadíte obrovskou sílu). Na výdechu nechte tuto energii vytékat z daného centra do celého těla a vědomí. Přitom si představujte, že jste lehcí jako z papíru, průsvitní a neobvykle prostorní (jako kdybyste byli takový lehoučký, průsvitný obr). Energie, kterou získáte, má silnou ochrannou funkci. Představujte si, že tato energie proniká všemi orgány, kostmi a buňkami (vizualizujte si, že vše, co máte v těle, je lehoučké jako pírko a průsvitné.). V duchu se ujistěte o tom, že každá vaše buňka je naplněna i obalena vysoce ochrannou energií, stejně jako každý váš orgán. Můžete si být jisti, že po tomto cvičení si na vás každý virus vyláme všechny zuby… Během dechu do krčního centra můžete použít osvědčený prazvuk ÓM-KCHÁ. Až naplníte vnitřek těla, představte si, jak během výdechu necháváte tu průzračnou duhovou (či průzračně bílou) energii vytékat z krku na vnější stranu vašeho těla. Představujte si, že tato ochranná energie je jakoby přilnavá a začíná dech za dechem jakoby obemykat celé tělo. Mělo by vám stačit asi tak 10 a 20 dechů na obalení celého těla. Nezapomeňte pokrýt touto energií i svá chodidla, obalit jí kotníky a lýtka.

Meditace pro 6.energetické centrum (tzv.3.oko)
Pokud budete chtít posílit své 3.oko, nadechujte prosím pomalu a zhluboka duhové nebo sněhobílé světlo do 3.oka, zde ho chvilku koncentrujte a pak nechejte jeho přebytky vytékat z 3.oka do celé lebky. Pomáhá představa, že lebka je veliká, neobvykle prostorná a průhledná jako ze skla. Můžete zažít pocit „dutosti“ lebky, nebo pocit, že celý váš mozek je průhledný a lehký jako vzduch. Během nádechu můžete vnitřně (v duchu) vyslovovat posilující zvuk ÓM a na výdechu KCHÁ. Tyto prazvuky byly vyslovovány během práce s energetickými centry šamany, jogíny a mystiky už tisíce let a jsou velmi účinné. Třetí oko aktivizuje také prazvuk AR-RA (nebo jeho obdoba AL-LA), nebo zvuk HO-SAAA (HAM-SAAA, HHH-SAA). Využívání těchto klíčových prazvuků se objevuje u izolovaných kmenů v amazonském pralese, v Andách a jinde…

Meditace pro 7.energetické centrum
Vdechujte do temene lebky duhové nebo sněhobílé světlo, koncentrujte ho uprostřed lebky a pak nechejte přebytky této energie vytékat do celé lebky. Také zde pomáhá představa, že lebka je veliká, prostorná a průhledná, mozek je průhledný a lehký.
O šamanském výcviku
(rozhovor)

Iquitos, 1999

Co je v šamanském výcviku nejdůležitější?

Šamanský výcvik je o tom, abyste poznali, ČÍM jste – o ničem jiném. Musíte se odpoutat od sebe i od všeho, co je lidské, abyste na to přišli... PAK se zase ke svému lidskému já a k lidství jako takovému vrátíte, ale už na jiné úrovni a vnímáte to s jaksi zdravým odstupem. Musíte v sobě najít sílu odpoutat se od masek. Někdy se Vám během výcviku může zdát, že zešílíte, ale musíte pokračovat. Ve skutečnosti opouštíte šílenství, které jste pokládali za normu, a vracíte se den po dni k NORMĚ, kterou je stav jakéhosi kosmického božství Vaší duše. Během výcviku musíte důvěřovat spojení s vyššími světy. Jednou ke mně třeba z ničeho nic přišel šaman a řekl mi: „Hned teď jdi k vodě, sedni do kánoe a rychle pádluj po proudu!“ Ptal jsem se ho proč a on jen důrazně zopakoval tu samou větu. Když jsem přesto požadoval nějaké vysvětlení, řekl jen: „Už je nejvyšší čas!“ Krátce poté, co jsem odplul, do osady vtrhli zběhlí vojáci a postříleli prý několik lidí... Jindy zase mi šaman z ničeho nic řekl, že se mám vrátit na „velkou řeku“. Divil jsem se tomu, protože to už bylo území démona Jurijri, neboli civilizace, zóna, které šamani říkali s oblibou také „Sračka“. Šamani nesnášeli velké plechové lodě a jejich naftový pach. Naznačil jsem šamanovi, kam mě posílá, ale on se smíchem řekl: „To nevadí, ONI tvrdí, že potřebuješ plout po velkých řekách. Dlouho, dlouho plout.“ „Nemá mě už Tvůj kmen jednoduše dost?” - zeptal jsem se tehdy šamana.
„Můj kmen? Carramba, snad vím, co si mí lidi myslí. Jsem jejich šaman, ne?” – odpověděl tehdy a rozverně se zasmál. „Ne, ale Maestros de estrellas chtějí, aby ses vrátil na velké řeky a plul po nich.“ „A kam?“ - zeptal jsem se. A šaman řekl: „Nevím, také jsem nikdy nevěděl, kam jdu, když jsem šel dobře.“

A co tím myslel? Zní to jako nějaký koán...

Jedině když Tvůj pohyb neřídí malá mysl, mysl člověka, ale Velká Mysl, tak jdeš správně. Tvé lidské já je našeptávač, který Tě příliš často svádí z pravé cesty. Člověk musí zmlknout, aby bylo slyšet Průzračného Ducha, který v Tobě jen šeptá... TO tím myslel! A měl naprostou pravdu. Opravdu jsem se pak dlouho plavil po řekách a zažil na nich mnoho důležitých vizí... Zíráním na hladinu jsem se naučil vnímat polomaterielní bytosti a UFO. Byla to součást mého výcviku.

Co dnes považuješ za největší dar šamanského výcviku?

V amazonském pralese jsem chtě nechtě s konečnou platností pochopil, co jsme. Lidské životy jsou jen procházky mocné Paní Mysli časoprostorem. Paní Mysl se na ně prostě vyparádí tak, že na sebe navleče tělo... Jsme Božské Vědomí v obalu vzpřímených organických zvířat. Životy v tělech patří mezi extrémní činnosti Božské Mysli. Jsme Nesmírné Vědomí, kterému se zdá sen o tom, že je člověk. Přilétáme k planetám v obrovských rojích a předvádíme se na nich, hrajeme jeden druhému nějakou podivnou roli. Omámeni šíleností své vizáže a hraných scének, do nichž jsme vtaženi, zapomínáme na sebe sama. Ale možnost obléct se do příběhu o „někom“ je zjevně fascinující... Zdá se, že se stále nemůžeme nabažit této fikce.

To je úžasná představa. Může taková vize změnit naše životy?

Samozřejmě. Žít tuto vizi, tedy ji uskutečnit ve svém životě, je vlastně ta největší revolución, kterou jsme schopni uskutečnit. Ale samozřejmě je všeobecně dnes ještě těžké se v ní zakotvit... Jsem přesvědčen, že jednou - v budoucnosti - budou všichni žít na Zemi v rozšířeném stavu vědomí a budou si zcela přirozeně uvědomovat tuto základní pravdu o sobě... Ale nepřijde to hned. Projdeme ještě mnoha vývojovými fázemi, než dosáhneme tohoto úžasného Cíle.

Nestačí prostě pomocí šamanských technik dosáhnout rozšířeného stavu vědomí?

To je pouhý začátek. V mimotělesném stavu nebo ve stavu rozšířeného vědomí se musíme napřed naučit konsolidovat své představy o tom, čím vlastně pro sebe chceme být… TO je ve skutečnosti klíčové téma naší mysli - kým být? Jaké rekvizity odložit a jaké dál používat? Máme se vzdát těl a odletět do otevřeného kosmu jako skupiny průzračných duchů, nebo máme dál setrvat na této malé planetě? Možná se Vám může zdát, že takové dilema je cosi čistě teoretického, ale už docela brzy přijde doba, kdy právě TAKOVÁTO témata budeme řešit. I poté, co poznáme nade všechny pochyby, že JSME sama Mysl, budeme se rozhodovat, zda vyzkoušet spíše nehlubokého uvažování o sobě, jehož produktem jsou naše já – a nebo zda chceme opět splynout se svojí Absolutní Podstatou. Kdykoliv lze začít uvažovat o sobě jako o Jediném. Do řešení tématu vlastní existence se lze zanořit libovolně hluboko. V zásadě neexistuje jiné téma, než téma uvažování o tom, CO jsme a téma výběru způsobů svého dalšího sebe-poznání. Základní Vědomí v nás má tendenci stále uvažovat o tom, čím je, aby ze sebe mohlo ještě udělat... Mnoho takzvaných mimozemských civilizací žije těmito tématy. A i my jimi budeme žít, až překonáme současné stádium divošství.

A podaří se nám vůbec toto stádium překonat? Nezničíme se do té doby?

Cítím, že NE, ale samozřejmě – proces našeho dalšího vývoje nemusí být vůbec jednoduchý... Vesmírem je nám jednoznačně určeno už brzy zakončit fázi člověka a vstoupit do JINÉ vývojové fáze. Pokud zničíme na biologické úrovni sebe sama, nesplníme svůj kosmický úkol a budeme ho muset patrně zopakovat – v jiném prostředí, nebo na znovu obnovené Zemi.

Není šamanský výcvik pro lidi z civilizace příliš náročný?

Jistě, je, velmi. Je pro KAŽDÉHO náročný... Během šamanského tréninku poznáváme, že nejsme lidmi. Nic více a nic méně. To je zásadní. Zjišťujeme, že naše vědomí má úžasné schopnosti. Nemusíme se hned identifikovat s Bohem, s Absolutnem... Existuje tolik přechodných fází mezi totálním seberozpoznáním; a mezi jástvím, kolik si jich jen jako živé vědomí vytvoříš… Ale máme tendenci uvažovat o sobě stále hlouběji. Zjišťujeme, že se můžeme na sebe sama a bytí dívat mnoha odlišnými způsoby. Během rituálu třeba náhle vylétáte z lidského těla a jediným skokem se ocitáte v lebce kajmana. Jste světelná jiskra ve veliké, prehistorické lebce, co plave ve vodě... Jste v té chvíli kajman i něco jiného, něco, co kajmana z dálky pozoruje. Čtete vše, co kajman vnímá, ale jste přitom kosmický pozorovatel. A přicházejí stavy, kdy víš, že doopravdy nejsi nikdo a nic – a přece trváš, existuješ... Snažíš se pochopit, co jsi – a nakonec chtě nechtě zjišťuješ, že jsi sama Základní Mysl. Smysl šamanského výcviku spočívá ve Tvém hlubším sebepoznání. Časem je prosté opuštění těla nahrazeno mnohem hlubšími stavy... Začneš se ptát: Co je to vlastně „tělo“? Existuje vůbec? Hmotný svět se rozpadá na kvanta. Zjišťuješ, že hmota je tvárná a neskutečná. Poznáváš, že samo Vědomí je totální skutečnost, obsahující vše, co lze prožít a čím lze být. Obsahuje každý prostor, každý svět, každou dimenzi a formu. Říkáš si: Aha, jsem Mysl, která touží zaujmout vůči sobě samé i ty nejodvážnější postoje…
Mohu být současně beztvarým JÁ bez hranic a bez limitů - a současně si zahrát i na člověka? Právě TO po většinu času vlastně zkoušíš… Je to, jako bys neustále, do nekonečna prověřoval své schopnosti. Být ve snu - a zároveň plně bdít. To je ve zkratce celý smysl a cíl šamanské sebepoznávací cesty. Umět se probudit, ať už by sen vypadal jakkoliv skutečně.

Co je z šamanova hlediska životním CÍLEM?

Asi zachovat si odstup od svých fantazií a zároveň neztratit možnost se jimi bavit. Znamená to umět si v každé situaci zachovat kosmický humor… Dokázat prohlédnout každou past na vědomí – a blaženě se této pasti vysmát. Neuvíznout ve vizích ani v hmotné „realitě“. A hlavně – NIKDY nebrat nic, naprosto nic - vážně! Tohle je asi nejdůležitější. Vidět všechny výtvory Vědomí – vesmíry, tvory, životy – z božského nadhledu a přitom si je zároveň umět naplno užít, to je asi to nejtěžší v celém bytí. Vyžaduje to naučit se hlubším způsobem definovat sebe sama. Říkáš si: Jsem vědomí – neboli pozornost – Nicoty. Jsem svůj totální zájem o sebe sama. Jsem totální pozornost Nicoty. Zjišťuješ, že nikdy jsi nebyl ničím jiným. A že nikdy ničím jiným ani nebudeš. V hlubokých stavech se identifikuješ stále víc s Jedinou Myslí. Začínáš všechny formy vnímat jako pouhé symboly. Všechno se stává Jedním. Vidíš kajmana a víš, že i on je jen kusem Jediného. Je to Vědomí, které vnořeno do bahna časoprostoru, číhá na sebe sama, zeje a čeká na sebenaplnění… Vědomí si jde vstříc – nesčíslnými způsoby po nespočitatelných stezkách… Jde jako kapybara sytou zelení… Jde až k jícnu otevřené kajmanovy tlamy. Vkročí do ní… Jediné pohlcuje sebe sama. Je to děsivé i nádherné. JEDNOTA - to je CÍL pravé šamanské cesty...

Dosáhl jsi stavu této Jednoty?


VĚČNĚ ho budu dosahovat jako TO, co jsem... Vím, že Vše je setkání života se životem – neboli vědomí s vědomím. Vše, co „je“, vše, co se děje, je pokusem vědomí nějak pohltit, nějak „strávit“ sebe sama… Nějakým způsobem se setkat se sebou samým. Všechny konkrétní děje jsou pouhým odrazem téhož záměru. Pro pozorovatele, který je vytlačen na povrch dění, jde zdánlivě o „různé“ procesy a jevy… Je zde ale jen jediná Síla a tou je mysl samotná… Mysl se snaží o nemyslitelné. Pochopit se. Proto „to všechno“. Jen proto. Pro nic jiného. Neexistuje doopravdy „jiný“ cíl. Mysl sebe sama napadá, přepadá, sama se sebou se rve, zatímco se do sebe noří a nahmatává zoufale to, čím je… Děje se to věčně. Nikdy nepřijde sebemenší úleva. Může se to naopak stupňovat – doslova do nekonečna, bez jakýchkoliv limitů… Naštěstí na tom jen nekonečně málo záleží – chceš li si to myslet… Realita je něco tak totálního, že jakýkoliv „lidský“, ale i v nejširším smyslu osobní, nebo bytostný pokus vyjádřit ji, je už předem odsouzen k nezdaru. Může se sama sobě zdát být nekonečně nesnesitelná i blažená naráz… Nelimituje se. „Bytost“ se s tímhle asi nikdy nesmíří – protože je sama dílem limitujících faktorů. Existence je současně sama pro sebe totálně nesnesitelná i naprosto nevyjádřitelně slastná… Je nekonečným blahem i mukami – neustále, v jednu a tutéž chvíli! V hlubších stavech je ti zjeveno, že naštěstí ani na tomhle v podstatě nezáleží… Živá Existence si vybírá témata, kterými by se mohla zabývat a rozvíjet je v sobě… Na čem jí záleží? Na to se ona sama sebe skrze nás ptá! Každý jsme její nástroj – pták snovač, který uplétá vak svého hnízda visící z koruny stromu, nebo jakýkoliv jiný tvor. Můžeme stavět města, planety, celé galaxie – a stále jsme jen její nástroje.

Takže největším darem šamanského výcviku pro Tebe bylo poznání Jednoty všeho?

Nejen. Víte, celá naše kosmická existence je BDĚNÍ ŘEDĚNÉ SNEM. Ale naše lidská existence na Zemi, to je sen ředěný bděním tak milión ku jedné! Šamanský výcvik to obrátí naruby. Znova zjišťujete, CO jste! Jste opět DUŠE a VĚDOMÍ. Šaman Vám obnaží Vaši vlastní NESMRTELNOST. Neexistuje nic víc vzrušujícího než pohled na OBNAŽENOU NESMRTELNOST. Šamani ve mně v podstatě odhalili tendenci prožívat tyto věci od nejranějšího dětství...ale je něco, zač jsem jim nesmírně vděčný.

A to?

Víte, mnohokrát jsem se během takzvaného dětství a později sám sebe ptal: Nechají vyšší rozumné Bytosti tohle hloupé lidstvo sebe sama zničit? Zasáhnou? Zabrání nám navzájem se vyhubit? Šamanský výcvik mi silně připomněl, že"lidstvo" je jen velká smečka duší, které přilétly na Zemi ze všech možných míst a tady se promísily... " A TY k této smečce patříš také - i když jsi snad přišel z daleka", opakoval jsem si paradoxně hluboko v pralese... Ano, patříš k lidstvu ať se ti to líbí, nebo ne... Mnohokrát před tím jsem se snažil sám sebe motivovat k tomu, abych skutečně nějak silně působil na toto lidstvo a pomohl mu. Ale doopravdy jsem lidem zcela nedůvěřoval. Od dětství jsem díky výstupům z těla a komunikaci s "Bytostmi" věděl, že jsou to duše, stejné duše jako já – ale věděl jsem také, že z nějakého šíleného důvodu se tyto duše nalézají ve stavu, kdy jim jakoby nelze říct nic rozumného. Během šamanského výcviku v pralese jsem si jasně uvědomil, že jsem šel do této metagalaxie přispět Velkému Bytí v jeho úžasné snaze o ještě hlubší sebepoznání... Viděl jsem opět sebe jako duši, která je nesená ke Slunci a jeho Zemi jako plachetnice, hnaná po hladině Věčnosti větrem této základní a absolutní touhy - touhy POMOCI ŽIVOTU ŽÍT! Nikdy bych na Zemi nebyl, kdybych nepocítil – ještě v Domovském Světě – tuto mocnou touhu. A nikdy bych nebyl na Zemi, kdybych necítil, že sama Země MNE - chce. Víte, co je Země? Je to mladá, mládím krásná a lačná modrá, trochu kulatější dívka. Naše duše jsou neutrální, ale vzhledem k výrazně ženské energii Země jsou v kosmickém smyslu pro Zemi jasně mužským prvkem.Všechny duše jsou ve vztahu k Zemi jakoby samčí bytosti. Pro duši jako kosmického tvora je zjevně těžké vzdorovat touze mladých, lačných a krásných - planet! No, jednoduše - stejně jako miliardy ostatních - prolétl jsem její atmosférou a vnořil se do ní... A výsledek je tento můj jakoby lidský život. Během prvních let života na této planetě jsem se ovšem setkal s takovou stupiditou a ubohostí, že jsem velkou částí své duše po čase už vůbec nevěřil, že NĚCO ještě lidstvo spasí. A tak jsem v sobě nosil před sebou samým špatně skrývanou nevíru v lidstvo - a to mi zabraňovalo doopravdy plnit a splnit svůj úkol. A šamansky výcvik mě toho zbavil. Uvědomil jsem si, že jsem zde, abych lidstvu a zemi sloužil v tom nejlepším slova smyslu - stejně, jako to dělají sami šamani.

Zbavil jsi se strachu z posměchu lidi jako reakce na předávání pravdy?

Nebál jsem se nikdy posměchu lidí. Ten mi byl lhostejný. Mohl být snad nepříjemný, ale nedostal by se hluboko... Bál jsem se zesměšňovat sebe sama před sebou samým. Kdy jsem vlastně přestal věřit v to, že mi lidé porozumí? Asi hned poté, co jsem poprvé lidi zblízka uviděl. Dětství bylo děsivou dobou zapomínání na Pravdu a osvojování si falešné lidské role. Byla to doba tvrdého boje původní paměti duše s mocnou iluzí místa, do kterého byla náhle z kosmu vržena. Všichni lidé, které jsem poznal, byli na straně iluze... „Potvory“ - říkal jim už ve čtyřech letech. „Mizery, potvory“ - ulevoval jsem si, uvězněný v tom trpasličím, čtyř- a pětiletém těle. Zvykl jsem si jednoduše na to, že lidé jsou a musejí být zcela hluší a slepí. I poté, co jsem začal veřejně přednášet, jsem spoustu věcí tajil z obavy, že lidé tomu prostě nebudou schopni porozumět. Šamanský výcvik mě tohoto strachu zbavil. "CESTIČKA K DOMOVU". Neznáte náhodou někdo tu blbou básničku? Možná se ji ještě dnes musejí děti v první třídě učit. Když jsem se poprvé ocitl na tomhle nádherném kontinentě, zažil jsem pocit, že se opět VELMI blížím ke svému pravému Domovu... A tak mě napadlo shrnout své záznamy z první doby šamanského výcviku pod název téhle nenáviděné básničky, kterou jsem kdysi v tom trpasličím šestiletém těle recitoval temným hlasem ze stupínku první třídy základní školy... Když jsem ji tehdy četl, tak jsem si představoval, jak po té cestičce utíkám – ne "domů", ale naopak PRYČ, DALEKO PRYČ z "domova", někam kde nejsou žádné pitomé učitelky ani pitomé červené slabikáře a školy... Když se opět silně propojíte se svým pravým Domovem, dokážete poté přijmout i Zemi a přes všechnu její obludnost ji milujete..
O rostlinách a květinách

Rostliny jsou výtvor vyšší inteligence, byly záměrně vytvořeny jako “jemné antény” pro přenos vyšších vibrací do našeho světa.Každá květina a rostlina přenáší vlastní vibraci, slouží vždy specifickému účelu. Květiny jsou důležité pro “vybalancování energie” v dané oblasti, každá květina je dílem fraktálové geometrie patřící do technologie vyšší dimenze a je živou organickou mandalou. Tvorové, kteří přicházejí do těsného kontaktu s květinami- brouci, motýli, kolibříci- jsou rychle pozměněni skrze účinek morfické rezonance tak,že pak také vyzařují velmi vysokou vibraci do svého okolí a stávají se pro citlivé jedince např.z domorodých kultur “posvátnými”.
Květiny jsou velice silné. Jejich estetická funkce je pouze zlomkem jejich síly, kterou působí na nás i na své okolí. Květiny nejsou rozmístěny v krajině náhodně- jsou vždy doslova “naaranžovány z vyšší dimenze”, protože svojí přítomností jako jemné antény regulují proudění energie a vibračně energii vyrovnávají. Rozměry květin jsou přitom bezvýznamné, silně vyzařující fraktál květu má obrovskou “čarovnou moc” ve světě informace a základních energetických kvant. Umístění květin, s nimiž se setkáváme, je tedy dílem absolutní kosmické ikebany. Květiny jsou výtvorem dimenzí, v nichž neexistuje jakýkoliv rozdíl mezi uměním a vědou, poesií a matematikou a umělým a přirozeným.Květiny jsou malé planoucí pochodně, jimiž před námi neúnavně mávají archandělské inteligence, abychom se konečně probudili. Každá květina má mocný potenciál- nejen “uvařená” nás může vyléčit, či učinit v našem životě jiné “kouzlo”. Vůně, geometrie a umístění květiny jsou silnými magickými- rozuměj MORFICKÝMI prostředky.Barva a vůně květiny hodně napoví, co se týká jejího použití, všeobecně květy chladných nebeských barev silně stimulují vyšší čakry, fialové květy stimulují 7.čakru, modré pak 3.oko, květy teplých barev stimulují dolní čakry, vitalitu, pohlavní orgány, krevní oběh…Bílé květy chrání, posilují ochrannou složku aury, zlaté aktivizují solar a naši vůli, soustřeďují do nás energie hojnosti a blahobytu.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one