My lidé, žijeme v zajetí mnoho nefunkčních vzorců, pravd a mýtů. Zbytečně si tak komplikujeme a znesnadňujeme život. Anita Moorjani (žena jež prožila zážitek blízké smrti a vrátila se zpět do života) ve své knize Co když je to nebe popisuje jednoduchým a výstižným způsobem mýty, které v našich životech hrají důležitou roli- tyto mýty jsou fiktivní

Mýtus „milovat sám sebe je sobecké“

Jestliže „milovat sám sebe je sobecké“ je mýtus, jaká by mohla být pravda?

Uvažujte o těchto možnostech:
protože nemůžeme dávat něco, co nemáme, milovat sám sebe je naprosto nezbytné, potom teprve můžeme milovat někoho jiného. (Např.nemůžeme milovat svého bližního jako sami sebe , jestliže napřed nemilujeme sami sebe)

Čím více milujeme sami sebe, tím víc lásky máme pro ostatní, protože láska roste exponenciálně (lásku, kterou cítíme, nemůžeme vypotřebovat)

Jestliže jsme všichni vyjádřením Boha (vesmírné energie, stvoření), potom nemilovat sám sebe je stejné jako říkat, že Bůh ( vesmírná energie, stvoření) není hoden lásky

Tipy a cvičení
Každý den o sobě napište pět pozitivních věcí. Může to být cokoli, třeba jak jste zvládli složitou situaci, jak pečujete o rodinu, o talent nebo o schopnosti, které máte, nebo to může být i nějaký váš obdivuhodný fyzický rys. Zapisujte si to do deníku, abyste se někdy později mohli podívat, co jste si zaznamenali. Obvykle se jen tak ze zvyku kritizujeme a cílem tohoto cvičení je přeučit mozek, aby si místo negativních věcí všímal spíše těch pozitivních.

Jestliže máte partnera, kamaráda nebo člena rodiny, kterému důvěřujete, dohodněte se, že každý den strávíte pár minut tím, že pojmenujete pozitivní kvality, které u toho druhého vidíte. To uzdraví a posílí každý vztah a také vám to zvedne sebevědomí

Každé ráno, jakmile se probudíte, jděte k zrcadlu, podívejte se sami sobě do očí a nahlas si řekněte „Miluju tě“. Nikdy tě nezradím, nikdy tě neopustím a nebudu se k tobě chovat zle. Vždy budu tvým nejlepším přítelem“. Můžete si tato slova upravit podle sebe- toto cvičení si opakujte kdykoli během dne, když cítíte, že ho potřebujete.

Otázky pro vás:
Jak se mohu víc milovat?
Co bych dělal právě teď, kdybych se opravdu miloval/a?
Jak mohu sebe sama více podpořit při problémech, kterým čelím?
Jak mohu svým dětem ukázat, že je moc důležité aby milovaly sami sebe?

Vím, že miluji sám/a sebe, když:
si dovolím dělat rozhodnutí, která jsou zábavná a která mi přinášejí radost a potěšení, místo aby si pořád dělal/a starosti, co si pomyslí ostatní
se přestanu cítit provinile kvůli tomu, že se mi v životě daří a že žiji radostně
hlas mého vnitřního sebekritika není tím nejhlasitějším hlasem v mé hlavě
přestanu odmítat komplimenty ostatních a raději je vděčně přijmu
to, co dělám pro ostatní, dělám s radostí a ze svobodné vůle, a ne z pocitu povinnosti nebo viny
si uvědomuji, že mám právo být šťastný/á, i když lidé kolem mě na tom nejsou nejlíp, nebo dokonce nejsou sami šťastní

Pokud odmítáme milovat sami sebe, pokud trpíme hlubokými komplexy méněcennosti výrazným způsobem oslabujeme imunitní systém a ohrožujeme tak své zdraví

Milovat sebe sama je to nejdůležitější, co můžeme udělat a je to klíč ke šťastnému životu

Naše přesvědčení, hodnoty, názory, soudy, nejistoty, pochybnosti a strachy nejsme ve skutečnosti my sami – žádná z těchto věcí nemá nic společného s tím, kdo opravdu jsme. Jsou to jen různé druhy filtrů, které jsme si nasbírali ze životních zkušeností.

Vše co děláme z lásky nás podporuje.

Vše co děláme ze strachu (např.jíme zdravě, protože „máme strach“ aby naše tělo nebylo nemocné. Vstupujeme do vztahu, protože „máme strach být sami“ atd.) nás ničí.

Je třeba si říct: „je jedno co si o mě myslí ostatní. Já se neopustím, nezradím se. Budu stát sám/a při sobě. Sebeláska znamená, že se mám ráda taková jaká jsem, a ne taková, jakou mě chtějí mít ostatní

Sebeláska neznamená neustále se chválit a ujišťovat se, jak jsme úžasní. Jde o to, milovat své opravdové, lidské já, toho člověka, který má své slabiny, který se složí, když ho někdo kritizuje, a který občas neuspěje a zklame ostatní. Jde o to, zavázat se, že budete vždy stát při sobě – i když to nikdo jiný neudělá
To mám na mysli, když říkám, že musíte milovat sami sebe, jako kdyby na tom závisel váš život, protože vím, že na tom váš život opravdu závisí

Mýtus „musíme být stále pozitivní“

Jestliže „musíme být stále pozitivní“ je mýtus, jaká je tedy pravda?

Uvažujte o těchto možnostech:
nemůžeme zabránit negativním myšlenkám, takže když se je snažíme potlačovat, nezmizí, nanejvýš je dočasně schováme
Je v pořádku cítit bolest, vztek, smutek, frustraci, strach a podobně. Jsou přirozenou součástí nás jako lidských bytostí
Když prožíváme takzvané „negativní emoce“, neznamená to, že jsme selhali nebo že nejsme dostatečně duchovní
Přijetí bolestí nám umožňuje přijmout její dary (které přicházejí, až když bolestí projdeme na druhou stranu)
Z negativních myšlenek neonemocníme, ale jestliže se nemilujeme takoví, jací jsme, velice výrazně ovlivňujeme své zdraví
Když máme rádi sebe, je o hodně snazší být optimisty. Optimismus je mnohem mocnější stav, než když se pokoušíme být „pozitivní“, protože vychází z hluboké sebelásky
Události a okolnosti si do života přitahujeme nejen na základě svých myšlenek a postojů, ale hlavně podle toho, kdo jsme a jak moc to přijímáme a vyjadřujeme

Tipy a cvičení:
uvědomte si, že když máte negativní myšlenky, neznamená to, že jste negativní, ani že si ubližujete- znamená to, že jste člověk.
Když cítíte strach a negativitu, neperte se s tím a neodsuzujte se za to. Přiznejte si všechny emoce a plně je prožijte, abyste jimi mohli projít a nezůstali v nich uvězněni.
Naučte se milovat sami sebe a dopřát si radost, aby to pro vás bylo přirozené (a nemuseli jste se do radosti nutit, což se vám stejně nepovede)
Jestliže máte problém cítit radost, začněte tím, že přijmete to, co cítíte právě teď. Potom hledejte v současné situaci klid. Odtud je už snazší přejít ke vděčnosti a od vděčnosti lehce přejdete k radosti. Radost vychází z toho, že jsme nanejvýš vděční a oceňujeme stav svého života.
Podívejte se zpět na některé bolestné události a pokuste se zjistit, co jste z těchto zkušeností získali- větší věci i maličkosti. Buďte za tyto dary vděční.
Dovolte ostatním cítit to, co cítí, mějte soucit s tím, co zažívají, a neodsuzujte je za to.
Otázky pro vás:
vyjadřuji svou pravdu ze srdce, nebo jsme uvízl/a v hlavě a snažím se vymyslet, jaký/á bych měl/a být, abych potěšil/a ostatní?
Cítím, že je pro mě bezpečné zažívat negativní emoce? Pokud ne, co potřebuji ,abych se cítil/a bezpečně, když vyjadřuji, kdo doopravdy jsem?
Když soudím své myšlenky a činy, z jakého strachu moje posuzování vychází? Jaké by to bylo, kdybych to posuzování vypustil/a z hlavy?
Dokážu respektovat bolest ostatních a umožnit jim, aby byli autentičtí a nemuseli se bát, že se nějakým způsobem ztotožňuji s iluzí duálního světa?

Vím, že se přijímám se vším všudy, včetně myšlenek a pocitů, když:
se nesnažím potlačovat negativní myšlenky, ale kdykoli se objeví, dovolím si je přiznat a procítit
se nestarám o to, co si myslím, že ostatní chtějí,abych si myslel/a nebo cítil/a, miluji a přijímám všechny své emoce jako součást sebe sama- bez posuzování
jsem schopen/na vyjádřit své pravé já tak, že se spojím s tím, co mi přináší nejvíce radosti a nadšení, místo abych se snažil/a vymyslet, kdo bych podle svých představ měl/a být
Klíčem našich problémů a nemocí a traumat není to, že budeme za každou cenu pozitivní, ale to, že budeme sami sebou. Nepotřebujeme vymazat všechny negativní myšlenky, ale potřebujeme se milovat takoví, jací jsme – a ne takoví, jaké nás chtějí mít ostatní. Potlačování negativních emocí a víra, že negativita je špatná, problémy ještě zhoršují
Nejlepší cesta ven z bolesti je projít jí.
Pokud chcete inspirovat druhé naslouchejte svému srdci a dělejte to, co inspiruje vás samotné
Když vycházíme ze srdce, naše poselství nepřichází od nás, ale naším prostřednictvím
výše vyřčeným neodmítám zákon přitažlivosti a netvrdím, že pozitivní myšlenky a postoje nejsou užitečné. Události a situace si přitahujeme nejen svými postoji a myšlenkami,ale také tím KDO JSME. Přitahujeme to, co je opravdu naše, to, co v danou chvíli potřebujeme- ať je to pozitivní či negativní
Čím více se máme rádi, čím více si vážíme sami sebe- a čím víc si přirozeně volíme radostný život a cítíme, že jsme hodnotní lidé a že si to zasloužíme- tím víc se v našem životě tyto emoce budou objevovat. To nás dovede do stavu optimismu, což je mnohem zdravější, než když se jen snažíme být pozitivní
Abychom toho dosáhli, musíme se přestat snažit myslet a cítit určitým způsobem a musíme přijmout všechny negativní emoce včetně zklamání, frustrace, bolesti, smutku a žalu – BEZ ODSUZOVÁNÍ. Musíme přijmout VŠECHNY aspekty sebe sama, protože V TOM spočívá naše nejhlubší lidskost
Ať jsme jakkoli přesvědčení, že se jednoho dne, až zemřeme, PROBUDÍME z této smrtelné iluze světa, agonie právě prožívané bolesti (ztráta nejbližších, ohrožení vlastního života, ohrožení života nejbližších) tato prožívaná bolest je velice skutečná. Ti, kteří zažili trauma ze ztráty rodinného příslušníka např.při tsunami, zemětřesení nebo střelbě ve škole, budou nepochybně prožívat muka i když ví, že duše je nesmrtelná a to, co prožíváme je „iluze“. Ti, kdo pečují o svého blízkého, umírajícího na smrtelnou nemoc, budou cítit žal a bolest. Všechny takové zkušenosti změní nás i naše další působení ve světě. Hlad žebravého dítěte v Indii nezmírní přesvědčování, že to, co prožívá je v podstatě iluze, že z širšího pohledu je vše dokonalé, že to je součást našeho života v dualitě, tvořeného silami jin a jang, negativním a pozitivním- to je třeba přijmout jako fakt.
V současnosti, kdy je moderní věřit, že „pozitivní přístup vytváří pozitivní skutečnost“, se my všichni, kteří prožíváme žal a bolest, musíme vypořádat nejen se svým vlastním utrpením- musíme se vypořádat i s přístupem lidí okolo, kteří trvají na tom, že musíme zůstat pozitivní. Je přirozené cítit některé silně nepříjemné emoce, když se setkáme s bolestí a se ztrátou, ale značná část naší společnosti s tím má velký problém. Tento zdánlivě osvícený způsob myšlení nás odrazuje od prožívání opravdu autentického prožitku. Domníváme se pak, že když cítíme bolest, znamená to, že jsme nějakým způsobem neuspěli
Cítit se optimisticky a nadějně je jistě prospěšné, ale když na nás dopadnou nevyhnutelné životní kalamity, pak je přesvědčení, že musíme zůstat pozitivní i v krizi, jen další přítěží. To se potom často za svou bolest stydíme, protože věříme, že jsme si ji přivodili sami nedostatkem spirituality. Stejně tak když trpí ostatní, nedopřejeme jim ani prostor, aby svou bolest mohli vyjádřit, a místo toho jim nabízíme své banální fráze a otřepané rady. Pozitivní myšlení a afirmace jsou užitečné, ale nastanou chvíle, kdy ani trochu nepomáhají. Mohou působit jako obvaz, který zakryje ránu, jen abychom ji neviděli
Nejlepší cesta VEN Z BOLESTI JE PROJÍT JÍ. To znamení svou bolest přijmout a přiznat ji a dovolit si ji opravdu procítit. Je vaše ,patří vám. O to rychlejší je „projití skrze tuto bolest“. Pokud to neuděláme, potlačíme ji tak se za několik dnů, měsíců, let či dokonce desítek let vyvalí na povrch a zahltí nás.


Na závěr mé osobní postřehy a prožitky :)
Alfa a omega radostného, spokojeného a zdravého života je být plně sama sebou a naprosto zcela se přijímat a milovat taková jaká jsem – cesta sebepoznání- tím mohu milovat i druhé takoví jací jsou
nezavírat oči před tím, co mě bolí nebo před tím co se mi nelíbí, ale podívat se tomu „tváří v tvář“ a přijmout to – teprve pak můžeme s negativními pocity a bolestí pracovat.
Nebát se vše prožívat naplno- nejen to radostné,ale i to negativní a bolestné
Děkovat za vše krásné co nás potkalo – tím se zvyšuje radost a tím zvyšujeme vlastní vibrace, které nám umožní prožívat tu „nejlepší možnou variantu vlastního života“ :)
A také – z letitého studia astrologie – život se prožívá v cyklech (které nás učí). To mi umožňuje maximálně prožít radostný cyklus a pokud se zrovna nenacházím v radostné situaci mi přináší klid v tom, že vím, že tato situace nebude trvat věčně :)
Důležité je mít nějakou vášeň- tím nemám na mysli třeba vášeň pro šlehačkové dorty :) ,ale něco čemu se vášnivě rádi věnujete, co vás motivuje k poznání a rozšiřování vlastního duchovního a duševního obzoru.
Mé Vyšší Já je můj nejlepší rádce. Rady druhých nás mohou inspirovat, ale skutečně autentický život prožijete pouze když nasloucháte svému Vyššímu Já

Mýtus: „Zdravotní systém pečuje o naše zdraví“

Jestliže „zdravotní systém pečuje o naše zdraví“ je mýtus, jaká je tedy pravda?

Uvažujme o těchto možnostech:
Lékaři a další profesionálové z oblasti zdravotní péče nám mohou poskytnout informace o našem fyzickém stavu a o tom, jaké máme možnosti, ale my sami jsme zodpovědní za to, abychom se spojili se svým vnitřním vedením a rozhodli, co je pro nás nejlepší
Chatrné zdraví není jen záležitost medicíny, ale vychází i z našeho duševního, emočního a duchovního stavu- ale také i z našeho okolí
Nejsme oběti nemocí, protože nemoc nevzniká ve vakuu- pro zlepšení svého zdraví můžeme udělat spoustu věcí na mnoha úrovních
Nemoc je učitel – a často budíček-, který nám ukazuje lepší cestu. Není to zlo, které je nutné zničit, není to důsledek špatné karmy ani výsledek negativního myšlení. Dokonce ani sama smrt není náš nepřítel
Posílí nás, když se rozhodneme nepohlížet na nemoc jako na prokletí, nýbrž ji vnímat jako dar nebo jako poselství (a je dost dobře možné, že se tím zlepší i vývoj naší nemoci)

Tipy a cvičení:
Jestliže vás nebo někoho vám blízkého postihne nemoc, která se stále zhoršuje, nepodléhejte pokušení uvěřit, že nemocný člověk udělal něco špatného, čím si nemoc způsobil, nebo že proti ní dostatečně nebojoval. Uvědomte si, co to je za myšlenky- je to nespravedlivé a škodlivé odsuzování. Raději sebe nebo svého blízkého obklopte láskou, podporou a pochopením.
Příště, až budete zahlceni informacemi, uvažujte o zavedení informačního půstu: alespoň den nebo dva dny nepřijímejte žádné nové informace z vnějšího světa. Pak daleko snáze zaslechnete, co vám radí váš systém vnitřního vedení.
Naučte se napojit na svůj systém vnitřního vedení, kdykoli potřebujete udělat nějaké rozhodnutí. Zvažte všechny možnosti a sledujte, jaké emoce ve vás vyvolávají, jak se cítíte (naději a sílu, nebo strach a slabost?) Vyberte si tu možnost, ze které máte nejlepší pocit.
Jestliže máte problém spojit se se svými pocity, zkuste si hodit korunou. Všimněte si své reakce na výsledek – jestliže je pozitivní, rozhodněte se pro něj. Jestliže jsou emoce negativní, vyberte si jinou možnost.
Když vás přemáhá strach, soustřeďte se na to, co vás činí šťastnými, ne na strach. To vám pomůže získat klid a pocit pevného ukotvení, odkud máte lepší přístup ke svému vnitřnímu vedení.
Jestliže ostatní trvají na tom, že byste měli dělat to, co vám radí, uvědomte si, že z nich mluví jejich vlastní strach. Jejich rady mohou být dobré pro ně, ale vy sami víte, co je nejlepší pro vás. Srdečně jim poděkujte za jejich lásku a péči a požádejte je, aby vás podpořili v tom, pro co se nakonec rozhodnete- i když to bude třeba něco jiného, než by si přáli oni.
Jestliže váš lékař navrhne postup léčby, který vás děsí, zeptejte se ho, co by doporučil, kdyby stejnou diagnózu měl někdo z jeho blízkých.
Jestliže vám lékař sdělí, že jste v remisi, místo aby vám řekl že jste vyléčeni, řekněte sami sobě, že jste s rakovinou skoncovali. Pomyslete si, že ve slovu „remise“ je obsaženo „mise“. Přišel čas, abyste se radovali ze života a pamatovali na svou vlastní misi.

Otázky pro vás:
Když se podívám na svá minulá zranění a onemocnění, jaké spojení vidím mezi svým fyzickým, duševním, emočním a duchovním stavem v té době?
Jestliže minulá nemoc byla opravdu budíčkem, abych nějakým způsobem změnil/a svou životní cestu, k jakým změnám mě mé tělo nabádalo?
Když mám hovořit o své nemoci a možnostech léčby s některými lidmi, cítím se nervóznější než s jinými? Pokud ano, jsem schopen/a se rozhodnout, že o tom s těmito lidmi nebudu hovořit, i když vím, že to myslí dobře?
Co mohu dnes udělat, abych si dokázal/a, že se miluji a podporuji? A co mohu udělat zítra nebo pozítří?
Jak mohu dnes oslavovat život – jaké činnosti podporující život se mohu dnes zúčastnit – bez ohledu na můj fyzický stav?
Vím, že přebírám zodpovědnost za své zdraví, když....
vítám informace od zdravotníků, léčitelů i od rodiny a jsem vděčný/á za jejich rady a starost, aniž se cítím zahlcen/a a povinen řídit se kterýmkoli z navrhovaných doporučení
Jsem schopen/na kdykoli se spojit se svým vnitřním vedením a nenechám se při svém rozhodování ovlivnit strachem
Vnímám své tělo jako barometr svého duševního, emočního a duchovního zdraví (samozřejmě i fyzického) a jsem vděčný/á za jeho lekce a vedení.
–---------------
Náš systém zdravotní péče věnuje mnohem větší pozornost hledání nemocí než zdravému způsobu života. Jsme posedlí upozorňováním na nebezpečí rakoviny a neustálým bombardováním reklamními kampaněmi, které nás nabádají, abychom chodili na preventivní vyšetření. To nás jen vybízí, abychom se neustále soustředili na nemoc! Také nás stále někdo žádá, abychom darovali peníze na „boj proti rakovině“ nebo na nejrůznější „války“ proti onemocněním srdce, proti cukrovce a podobně. Kdybychom mluvili o zdraví tolik, jako mluvíme o rakovině, kdybychom cpali tolik peněz do akcí pro zdraví, jako jich cpeme do akcí proti rakovině, asi by naše skutečnost vypadala trochu jinak. Proto mluvme o zdraví, o lásce, o radosti, podělme se o pocity jaké to je být zdravý jaký to je pocit
Naše těla nejsou válečné zóny a my se k nim musíme přestat tak chovat. Nejsou tu žádné bitvy, které musíme vyhrát nebo prohrát, a nejsou tu žádní nepřátelé, které musíme zničit. Onemocnět rakovinou nebo jinou nemocí může být buď dar, nebo prokletí, záleží na tom, jak se na to díváte. Nemoci nejsou „zlo, které musí být vymýceno“. Nejsou dokonce ani výsledkem „špatné karmy z minulého života“
Nemoc je způsob, jak s námi naše tělo komunikuje a ukazuje nám lepší cestu. Ano můžeme zemřít na rakovinu- nebo na nespočet jiných věcí- a všichni jednou na něco zemřeme. Ale smrt není nepřítel. Často je však naším nepřítelem způsob, jak na své nemoci nahlížíme, včetně zjednodušujících představ, že kdy onemocníme nebo zemřeme, je to proto, že jsme nebojovali dost dlouho nebo dost urputně, že jsme nebyli dost stateční, neměli dost silnou vůli žít nebo že naše myšlenky a představy nejsou dostatečně pozitivní. Tyto představy nejenže vyvolávají strach, ale hlavně nejsou pravdivé. Navíc ponižují člověka, který uvízl ve zdravotních problémech, a vystavují ho – i jeho blízké- velikému tlaku ve chvíli, kdy je nejzranitelnější
Takový odsuzující a nespravedlivý přístup je opakem lásky, podpory a pochopení, které potřebují všichni, kteří se do podobné situace dostanou.
Vědomí zdraví
náš systém péče o zdraví, jak je v současnosti nastaven, je spíše systémem péče o nemoc, protože se více než zdraví věnuje nemoci – také proto, že na nemocech se dá vydělat mnohem více peněz. Podle magazínu Forbes se nyní v USA za lékaře, nemocnice, léky a léčení utrácí 3,8 bilionu dolarů ročně. Ve srovnání s těmito obrovskými výdaji utratíme pouhý pakatel na to, abychom lidi učili, jak žít delší, šťastnější a zdravější život
Podle Lyle Ungera, PhD., profesora matematiky na Pensylvánské univerzitě, můžeme všichni žít déle a šťastněji, když jednoduše přestaneme kouřit a řídit opilí, když budeme v autech používat bezpečnostní pásy, víc cvičit a kultivovat smysluplné vztahy. To je vše. Pokud se budeme řídit těmito jednoduchými pravidly, můžeme ušetřit tuny peněz a zachránit miliony životů ročně.
Většina lidí vlastně neví, co je to opravdové zdraví. Nemají ani ponětí, že jejich fyzické zdraví plně souvisí s jejich zdravím duševním, emočním a duchovním. Všechno je propojeno- fyzická nemoc nevzniká ve vakuu. Náš imunitní systém má důvod, proč je vyčerpaný a nedokáže nás už tak dobře chránit před nemocí. Dokud se zdravotní specialisté nezačnou zaměřovat na zdraví místo na nemoc a dokud se badatelé nezačnou hlouběji zabývat spojením mezi nemocí, emocemi a životním stylem, nebude možné nalézt řešení jen v samotném lékařském výzkumu

Láska, ne strach
Od té doby, co jsem byla nemocná (Anita Moorjani), jsem hluboce přesvědčená, že když je někomu diagnostikována život ohrožující nemoc, je potřeba se soustředit nejen na jeho fyzický stav, ale také na jeho emoční stav- a na ten dokonce možná více! V ideálním případě by měl lékař pokládat otázky jako např.
Milujete se a oceňujete se?
Jste šťastní?
Máte v životě lidi, kteří jsou pro vás důležití a pro které jste důležití vy?
Cítíte že váš život má smysl?
Co je vaší vášní?
Co vám dělá radost?

Mýtus: duchovní lidé nemají ego

Jestliže „být duchovní znamená nemít ego“ je mýtus, jaká je tedy pravda?

Uvažujme o těchto možnostech:
Ego není náš nepřítel a nemusíme ho přemáhat. Ego je nezbytné k přežití ve fyzickém světě
Přicházíme do tohoto fyzického světa, abychom zakusili oddělení a dualitu se všemi protikladnými kvalitami, které tuto realitu vytváří. Bez ega by tato zkušenost nebyla možná
Narodili jsme se předurčeni k tomu, abychom měli obojí- zdravé ego i zdravé uvědomování
Milovat sám sebe není sobecké, je to životně důležité pro naše zdraví a štěstí
Čím více se milujeme a přijímáme své ego, tím jednodušší je pro nás vidět i za své ego a uvědomovat si své nekonečná já.
Pokud máme své ego i své nekonečné já v rovnováze tak:
cítíme empatii a soucit s ostatními, aniž musíme přejímat jejich bolesti a břemena, jako by byly naše vlastní.
Jsme vděční za své ego, protože nám umožňuje vyjádřit naši vlastní jedinečnost a objevit, kdo jsme a proč jsme se rozhodli přijít sem, do tohoto fyzického světa
Neodsuzujeme ostatní (včetně duchovních vůdců) že netranscendovali své ego
Chápeme, že když nám ostatní ubližují, dělají to kvůli své vlastní nevědomosti a svému utrpení
Projevujeme své plně realizované, radostné já (namísto bojácné, strádající a dysfunkční verzi sebe sama) a víme, že to posiluje nejen nás, ale i všechny ostatní, kteří s námi přijdou do styku
Máme-li přežít a prosperovat v tomto fyzickém světě, nutně potřebujeme všechny součásti sebe sama- včetně svých emocí, mysli a ega. Ego nám poskytuje pocit identity, individuality. Umožňuje nám poznat, kdo jsme jako jedinci a vyjadřovat naši jedinečnost. Kdybychom ego nepotřebovali nenarodili bychom se s ním. Sice jsme všichni propojeni, jsme všichni jedno, ale bylo by to pro nás v tomto fyzickém světě nesmírně složité, kdybychom neměli ego, protože nám dává určité pojetí o tom, kde já končím a někdo jiný začíná. Potřebujeme ego abychom byli schopni rozlišovat- stejně jako se učíme rozeznávat modrou od zelené a vanilku od čokolády. Kdybychom neměli schopnost rozlišovat- na základě porovnávání a rozdílností- pak by ve skutečnosti v tomto světě vůbec nic neexistovalo

Když přijdeme do těla, máme vědomí a máme ego. Proto tomu říkáme stav duality, dvojnosti. Ale ve stavu nedvojnosti jsme čiré vědomí- to znamená, že existuje pouze jednota. A v tomto stavu nemůžeme poznat opravdovou rozkoš protože neexistuje bolest. Nemůžeme poznat radost, protože tam neexistuje utrpení. Zde, ve fyzickém světě, můžeme pociťovat radost jen proto, že víme, jaké to je, necítit jí. Cítíme bolest, protože víme, jaké je to být bez bolesti. Máme kontrastní referenční body. Ve stavu nedvojnosti žádné referenční body neexistují. Nejsou tam žádné protiklady. Existuje tam pouze jednota, což znamená, že mimo já není nic. Všechno prostě jen je. „Sestup“ na Zemi volíme proto, abychom mohli zažít skutečnost oddělení- a k zakoušení této skutečnosti a prožívání pocitů naprosto nezbytně potřebujeme ego. Bez ega bychom se ocitli zpět ve stavu nedvojnosti, jednoty, ve stavu čirého vědomí

Ego nám pomáhá poznat kdo jsme a proč jsme na tomto světě, který je tvořen protiklady. Nikdo nemůže znát naše pravé já lépe než my sami. Jen my máme přístup do hlubin našeho nitra, k té části,která opravdu ví, kdo jsme, proč jsme tady a co potřebujeme, abychom žili co nejlépe. Především poznávejme sami sebe

Pokud si uvědomujeme kým opravdu jsme – každý z nás je Bůh, který se vyjadřuje prostřednictvím tohoto těla, této osobnosti, ega, kultury a tohoto života- lidé kolem nás se mění a reagují na to, co my sami cítíme uvnitř sebe sama. Každý z nás je neuvěřitelně mocný. Žijeme a dýcháme božskost každý den. Nemám na mysli „bohy“ přímo v náboženském smyslu, takže to platí i pro toho, kdo není nábožensky založený, nebo nevěří v žádného boha. Všichni a všechno v tomto vesmíru je Bohem (Absolutnem) manifestujícím se v tomto životě. Vy i já jsme Bůh, který se vyjadřuje prostřednictvím našich těl, v tuto dobu a na tomto místě, právě tady a právě teď. Žádné větší uvědomění neexistuje

Pokud své ego potlačujeme, tak v nejrůznějších situacích nečekaně a nekontrolovatelně vyskakuje. Když své ego přijmeme- když přijmeme, že je součástí důvodu, proč jsem vůbec na tento svět přišli- pak nás nemusí překvapovat svými výbuchy v těch nejnejvhodnějších situacích. Žít v tomto světě bez ega je extrémně těžké- a to je nejspíš důvod, proč lidé, kteří opravdu chtějí žít čistě vědomě a nechtějí do toho míchat ego, žijí v odloučení jako poustevníci

Když nemáme ego, nejsme schopni uspokojovat své vlastní potřeby. A pak se otevíráme tomu, aby nás ostatní zneužívali. Proto je důležité milovat sami sebe – a mít ego.

Mýtus „skutečná láska znamená, že si dám všechno líbit“

Jestliže „milovat někoho bezpodmínečně znamená dovolit mu, aby s vámi zacházel, jak se mu zlíbí“ je mýtus, jaký by mohla být pravda?
Uvažujte o těchto možnostech:

nemůžete někoho bezpodmínečně milovat, pokud nemilujete bezpodmínečně sami sebe, a jakmile toho dosáhnete, již nikdy nikomu nedovolíte, aby vás zneužíval nebo týral
Pokud se ve vztahu obě strany navzájem zcela nepřijímají, pak takový vztah nemůže prospívat ani jedná ze stran.
Autentická bezpodmínečná láska znamená chtít pro toho druhého to, co chce pro sebe on sám, a dovolit mu být sám sebou – i kdyby to znamenalo propustit ho, nikoli očekávat, že se změní, aby vyhověl vaši představám o tom, kým by měl být.
Vztahy založené na bezpodmínečné lásce jsou osvobozující, jelikož partneři jsou spolu, protože to chtějí, a ne kvůli strachu, z povinnosti nebo v důsledku manipulace

Tipy a cvičení:
všimněte si, že čím víc přijímáte a milujete sami sebe, aniž se soudíte, tím více jste schopni přijímat a milovat svého partnera a tím méně máte potřebu ho měnit
¨
Nepoddávejte se potřebě dávat, abyste mohli přijímat. Pochopte, že opravdové dávání je dávání bez očekávání a je naprosto nesobecké
Když se k vám ostatní chovají zle, nebo si o vás z nějakého důvodu myslí něco špatného, uvědomte si, že to vypovídá mnohem víc o nich než o vás. Bez ohledu na to, co někdo jiný tvrdí nebo jak silně na tom trvá, vy nejste zodpovědní za to, jak se někdo jiný cítí nebo chová.
Otázky pro vás:
podporuje tento vztah svobodu (nás obou) nebo nás spíš svazuje?
Vyčerpává mě tento vztah vzhledem k tomu, že neustále dávám víc než dostávám? Pokud ano, co mě nutí tuto nerovnováhu dodržovat buď tím, že příliš dávám, nebo tím, že ve vztahu zůstávám?
Jsem často zklamaný/á a dotčený/á, protože si myslím, že si zasloužím lásku, přijetí a podporu za to, co jsem pro ostatní udělal/a, místo aby si uvědomil/a, že je to jednoduše moje přirozené právo?
Co bych potřeboval/a aby cítil/a, že si zasloužím dostávat lásku a podporu, aniž bych za to musel/a něčím platit?
Rozhoduje vždy vše partner/ka? Snaží se mít vše pod kontrolou a manipuluje mě? Zaměňuji někdy takovou manipulaci za lásku? Domnívám se, že si zasloužím vztah, ve kterém si jeden druhého váží a kde oba rozhodují stejnou měrou?
Očekávám, že můj partner/ka, nebo jiná blízká osoba, zapadne do představy, kterou jsem si vytvořil/a, místo abych ho přijímal/a takového, jaký/á je? Jak mohou tato očekávání omezovat mé vztahy a bránit mi v duchovním růstu?
Vím, že zažívám opravdovou bezpodmínečnou lásku, když:
mě opravdu těší, že ostatní objevují nové věci o sobě a duchovně vyzrávají, necítím se tím ohrožený/á a nedělám si starosti s tím, jak mě to ovlivní
vztah s partnerem/kou dává svobodu nám oběma, abychom byli sami sebou, a oba se navzájem plně podporujeme v tom, co nás činí šťastnými
uznávám, že někdy víc dávám a někdy víc přijímám,ale celkově je v našem stavu zdravá rovnováha mezi braním a dáváním
Co opravdu znamená bezpodmínečná láska
za prvé je třeba si uvědomit, že k tomu, abychom si zasloužili lásku nemusíme dělat vůbec nic. Jsme bezpodmínečně milováni jen proto že existujeme (toto poznáme když zažijeme rozšířený stav vědomí a napojíme sebe sama na Absolutno jehož jsme součástí a jež je součástí nás samotných). Slovo bezpodmínečné je vlastně nadbytečné, protože láska je ze své podstaty bezpodmínečná. Podmíněná láska je oxymoron, protimluv. Ve chvíli kdy klademe lásce nějaké podmínky, stává se z ní něco úplně jiného
Když se nacházíme v rozšířeném stavu vědomí, mimo fyzické tělo, tak všechno víme a chápeme. Nedá se to srovnat s ničím, co zažíváme ve fyzickém těle. Je to asi jako srovnávat měkké, chladné světlo světlušky s horoucím a oslňujícím slunečním zářením. Když svítí slunce, koupeme se v překrásném teple a světle, které nás celé obklopí svou nádherou. Je to bezpodmínečné. Slunce si nevybírá, na koho bude svíti, koho bude hřát a koho ne. Slunce prostě Je. Ne vždy ho vidíme, protože se Země otáčí, ale Slunce samo nikdy z žádného důvodu nepřestává svítit. Když jsme obráceni od Slunce, ne druhé straně planety je někdo otočen k němu.
Zato světélko světlušky je slabé a mnohem více si vybírá, má spousty podmínek. Musíte být blízko, abyste ho vůbec zahlédli, a i tehdy je snadné ho přehlédnout nebo ztratit z dohledu. Je svým způsobem krásné,ale ve srovnání se Sluncem nicotné. Jestliže ho chcete vidět musíte se soustředit na světlušku a následovat ji, protože poletuje sem a tam. Je to jako pozemská láska ve srovnání s plnou, bezpodmínečnou láskou na „onom světě“
Bezpodmínečná láska není emoce, ale je to stav bytí. To znamená, že nemá opak. Lidská láska je emoce a stejně jako všechny ostatní emoce je součástí duality. Opačné emoce, jako je strach a nenávist, ji vyrovnávají. Ale bezpodmínečná láska prostě jenom je. Není to jedna strana mince- je to celá mince.

Role sebelásky
myslet si, že když někoho bezpodmínečně milujeme, tak mu musíme dovolit, aby se k nám choval jak se mu zlíbí je naprosté NEPOROZUMĚNÍ konceptu bezpodmínečné lásky. Opravdová bezpodmínečná láska začíná U NÁS SAMÝCH. Když milujeme sami sebe, nikdy nikomu nedovolíme, aby nás zneužíval nebo dokonce týral
Jestliže hodnoty milovaného člověka jsou v protikladu k těm našim, musíme být schopni milovat sebe sama natolik, že vztah opustíme bez zatrpklosti a nevraživosti, místo abychom v něm zůstávali jen kvůli vztahu samotném. To by mohlo zničit naši duši
Jestliže jsme ochotní odejít ze vztahu, který nás ničí, obvykle se stane jedna ze dvou věcí. První možností je, že náš partner zjistí, že hodláme vztah opustit, protože nechceme tolerovat, jak se k nám chová- tak si uvědomí že musí své chování změnit, pokud si vztahu váží. Popřípadě jestliže se nezmění a my opravdu odejdeme, otevíráme ve svém životě místo pro někoho jiného, pro partnera, který nás dokáže ocenit a milovat takové, jakými jsem a ne takové, jaké by nás chtěl mít on/a.
Opravdová, bezpodmínečná láska znamená, že pro druhé chceme to, co chtějí oni, bez ohledu na to, že se to třeba neslučuje s tím, co ve vztahu chceme my. Takže musíme partnerovi umožnit aby byl sám sebou, a nesmíme očekávat, že se bude neustále kontrolovat, aby se choval podle toho, jak si my představujeme, že by se chovat měl. Opravdovým testem vztahu je pak otázka: Podporuje tento vztah svobodu, nebo nás spíš svazuje? Vztahy založené na bezpodmínečné lásce jsou osvobozující

Služba jako bezpodmínečná láska
služba přijde sama jako součást toho, kdo jsme, jestliže si umožníme vyjádřit svou autenticitu ze samotného nitra své bytosti.
Pokud konáme službu s myšlenkou „měl/a bych“ a „je to správné“ -tato služba vychází z hlavy, z pocitu povinnosti nebo nutnosti, nikoli ze srdce. Pokud se poddáme tlaku a pokračujeme ve službě tímto způsobem, může to vyčerpat veškerou naši energii. Domníváme se že konáme dobro, ale už neuvažujeme o tom, že poskytovat službu z povinnosti je vlastně nečestné jak pro dávajícího tak pro přijímajícího. Jestliže služba nevychází z lásky, přijímající to často vnímá a pak se cítí zavázán, čímž vzniká nezdravé zacyklení
Opravdová služba vychází ze srdce a přichází přirozeně, jestliže si dovolíme být tím, kým opravdu jsme. Takže tam není žádný pocit povinnosti. Tehdy opravdu sloužíme, místo abychom dělali službu. Služba přestává být těžkým břemenem, naopak je to snadné a zábavné, je to radost, která povznáší nás tak i příjemce naší služby
Když se napojíme na pocit, že jsme bezpodmínečně milováni, je pro nás snazší bezpodmínečně milovat sami sebe i ostatní a toužíme tento pocit sdílet se všemi co nejčastěji

Mýtus „Já nejsem Ok, ty nejsi Ok“

Jestliže „ je se mnou něco špatně a je třeba to napravit“ je mýtus, jaká je tedy pravda?

Uvažujme o těchto možnostech:

rodíme se ve všech směrech dokonalí

už teď jsme vším, čím se snažíme stát

možná jsme dočasně zapomněli, kdo jsme, ale rozhodně nejsme nijak pokažení

potíže v našich životech nejsou znamením, že je s námi něco v nepořádku, jsou jen součástí naší cesty zpátky k sobě samým

Nepotřebujeme být závislí na vnějších vlivech, aby nám diktovaly, co máme dělat pro své zdraví či pro svůj vývoj nebo šťastný život, když se naučíme naladit na vlastní vnitřní vedení. Nemusíme svou sílu a moc odevzdávat nikomu z rádců, učitelů či terapeutů. Čím více se vzdáváme vlastní vnitřní síly, tím více máme pocit že je s námi něco v nepořádku a že se musíme spolehnout na ostatní, aby za nás rozhodovali
Samozřejmě že často potřebujeme pomoc ostatních – ať už alopatických lékařů, praktiků alternativní medicíny nebo energetických léčitelů. Uvědomte si však že jste to nakonec a pouze vy sami, kdo se rozhodují jak dál.
Jeden z velkých rozdílů mezi dobrým léčitelem (učitelem) a skvělým léčitelem (učitelem) tkví v tom, že skvělý léčitel (učitel) vás vede zpátky k vaší vrozené schopnosti uzdravit se a podporuje ) vaši nezávislost. Skvělí léčitelé (učitelé) vědí, že všichni máme svou vnitřní moudrost a za svůj úkol považují dovést vás do spojení s touto vnitřní moudrostí. Cílem skvělého léčitele je dodat vám sílu tím, že vás naučí napojit se na své vlastní přirozené léčivé schopnosti. To samozřejmě vede nakonec k tomu, že léčitel (učitel) je nadbytečný. Pro takového léčitele (učitele) je to ovšem cena za jeho velikost. Opravdový učitel (guru) ví, že jeho cílem není shromažďovat kolem sebe víc a víc žáků závislých na jeho učení. Pravým smyslem jeho působení je probudit ve svých studentech jejich vlastní vnitřní vedení a moudrost, a tudíž je osvobodit od potřeby mít učitele.

Tipy a cvičení:
udělejte si každý den čas a nalaďte se na svůj systém vnitřního vedení

otevřete se možnosti, že vedení může přijít v podstatě odkudkoli- může to být písnička, kterou hrají v rádiu, zrovna když si ho zapnete, pár vět z rozhovoru, který zaslechnete ve frontě v samoobsluze, nebo povídání, které si přečtete v časopise.

Naučte se rozeznávat, když něco, co zaslechnete, vyvolá hluboko ve vašem nitru pocit vzrušení- to je váš systém vedení, který vám dává najevo, že byste tomu měli věnovat pozornost

Zvykněte si pohlížet na problémy jako na požehnání. Místo abyste byli naštvaní a frustrovaní, když něco nejde tak, jak byste si představovali, položte si otázku: Kdyby to byl dar vesmíru, co by mě měl naučit? Budete překvapeni, jak změna náhledu může otevřít bránu k vaší vnitřní moudrosti

Otázky pro vás:
jsme posedlý/á prací na sobě? Snažím se neustále nějakým způsobem vylepšovat?
Mám neustálou potřebu vyhledávat vnější pomoc- z knih, od učitelů a guruů- a rady, jak mám vést svůj život?
Vzdávám se své moci tím, že věřím, že ostatní znají odpovědi, které potřebuji?
Jsem schopen/a rozpoznat, kdy slyším vesmírné vedení opravdu určené pro mě a kdy rada, kterou dostávám, není v mém nejlepším zájmu?
Jsem k sobě příliš kritický/á?

Vím, že jsem v kontaktu se svým systémem vnitřního vedení, když:
jsme schopen/a vidět, že potíže nejsou v mém životě výsledkem mého osobního selhání, ale představují důležitou součást mé životní cesty
Chápu, že tyto problémy jsou ve skutečnosti dary
přestanu cítit nutkavou potřebu mít pod kontrolou všechny události kolem sebe i jejich výsledky
si dovolím být kanálem, jehož prostřednictvím se vyjadřuje život sám, a plně rozumím tomu, že život se neděje mně, ale působí mým prostřednictvím

Anita Moorjani „Co když je to nebe“

Rozhovor s Anitou Morjani