Každý člověk může být svobodný.....
Free life
Svobodný život - jsou webové stránky věnované metodám, které mohou lidem pomoci žít svobodný život. Každý člověk je "svobodná duše", která má právo žít svůj život podle své přirozenosti. Každá lidská bytost je jedinečná a nemusí se nechat "zavřít do škatulky" navyklých dogmat či vzorců. Prvním krokem ke svobodnému životu je poznání sebe sama. K tomu nám může pomoci Astrologie, která umožňuje skutečně do hloubky prozkoumat vlastní povahu a schopnosti. Po poznání toho, co, je naším "životním plánem", můžeme přistoupit k přeměně toho, co nás omezuje- mentálních vzorců, různých bloků a převzatých rodových vzorců. Transformačních posunů můžeme dosáhnout pomocí meditace, neurolingvistického programování, šamanských praktik či imaginace. A po poznání sebe sama, po odbourání blokací může člověk jít "za svůj životní plán" a tvořit "nový životní plán".
Nejsilnějším pomocníkem na cestě transformace je LÁSKA - pokud se napojíme na vesmírný zdroj lásky, pochopíme, že všichni jsme jedním. Na určité rovině jsme všichni propojeni- nejen člověk s člověkem, ale i se zvířetem, rostlinou...pochopíme, že to, co činíme druhým, činíme sobě. Dalším silným "spojencem" je PŘÍRODA- napojením se na přírodní cykly můžeme výrazným způsobem zlepšit vlastní život. Současný uspěchaný a vystresovaný způsob žití přetěžuje naše tělo i duši. Je třeba učit se znovu vnímat způsob, kterým k nám příroda promlouvá.
borotín.jpg
borotín 2.jpg
DSCN4213.JPG
Chorvatsko.jpg
Divo.Š.jpg
"odnož" stránek na fb
mé fb stránky o astrologii
Můžete se připojit ke kolektivní dálkové meditaci- Meditace na pomoc deštným pralesům nejen v Amazonii, ale i v Indonésii- Amazonský deštný prales je nazýván "plícemi světa". O tyto plíce nyní přicházíme. Pojďme s tím něco udělat. Meditace bude vždy probíhat v neděli v 21h
Uzavřená skupina Kmen posvátného Boiohaema se soustředí na intenzivní meditační praxi nikoli na plané teorie. Kolektivní a individuální práce na sobě a udržení Života na Zemi jsou pro nás prvořadé.Pracujeme technikami, které jsou nám neúnavně předávány prostřednictvím Petra Chobota.
Uzavřená skupina Expedice Peru s Petrem Chobotem slouží ke sdílení zážitků z těchto expedic a k informacím pro zájemce o tyto expedice
Geomantie je naukou o jemnohmotných silách Země a o tom, jak jim porozumět a vhodně s nimi pracovat. Jsou to principy, kterými se můžeme řídit tak, abychom byli schopni zachytit jemné změny životní energie v prostoru.Pojem "geomantie" znamená původně věštění, odhalování skrytých sil Země. Je odvozen z řeckého "ge" = země a "manteia" = věštba. Země je vnímána jako živá bytost, promlouvá a je s ní možno komunikovat.
Od konce 19.století je geomantie naukou ve smyslu zacházení se silami Země. Je o tom, jak rozumět těmto silám a vhodně s nimi pracovat. Učí, jak vnímat a komunikovat i s přírodními a duchovními bytostmi krajiny. Žijeme v krajině a jsme její součástí.
Moderní geomantie je vlastně celostní ekologie. Dobově podmíněnou součástí moderní geomantie je léčba prostoru a celé Země. Patří sem i láska ke všem rovinám bytí.

Vnější působení přírody
vnější, byť neviditelnou silou, je geologické složení země. Ta tvoří základy, na nichž stojíme. Většinou ji chápeme pouze jako půdu, která plodí rostliny. Pod ní jsou však skryty vrstvy, které mají velký vliv na naše energetické, duchovní a duševní bytí
žula-radioaktivní hornina s magnetickým, stimulačním působením, nachází se na silových a kultovních místech
čedič-silné magnetické a psychické účinky
křemen- organizační princip, podchycuje a uchovává životní síly, podněcuje myšlení
pískovec-ukládá citové aspekty
vápenec- uvolňuje svazující duševní vzory
rula, břidlice-touží po stabilitě, nebo naopak po změně
rašelina-melancholie, smutek
hlína-tlumí a zakrývá energii
uhlí-oživuje a povzbuzuje kosmické síly
usazeniny-duchovní rozvoj a sebeprověřování
různé zeminy a horniny mají velmi rozdílné účinky na člověka. Stejnorodá, několik metrů silná slatina uchovává vědění četných odumřelých stromů a keřů-vyzařuje melancholii. Písek je krystalický křemen, oživuje a podněcuje, projasňuje charaktery. Hlína a jíl jsou mimořádně husté, nepropouštějí vodu a cloní energii

Zemské záření, vodní tepny a půdní deformace
Naši předci znali energetické účinky země a mistrně je využívali. Svědčí o tom i výběr místa pro stavbu velkých katedrál, které stojí nad silovým bodem země meandrů podzemních řek.
Hrady a zámky vždy stojí nad silovými body, ale většinou i také radnice a tržiště. Studny leží na pozitivní linii cest tak jako městské brány na geomantických liniích. Naproti tomu hranice pozemků a některých cest se vyskytují v zónách odčerpávajících sílu, protože neutrální plochy jsou výhodné. Je to základní princip, který nacházíme u starých selských dvorů, kde zdi stály na liniích rušících negativní vlivy, aby zvířata měla dobré ustájení. Náspy se budovaly na globální mřížce, strážní věže na dráždivých bodech, větrné mlýny na křižovatkách mřížkových linií. Topografický plán s těmito informacemi pak ukazuje, kde by se pokud možno nemělo stavět.. Proto mohou být pod místy, kde krachují obchody, body odebírající sílu. Na druhé straně se dají kryté studny, které spojují spodní a horní zemské energie,reaktivovat
Povzbuzující energie se vytvářejí nejen mezi půdními vrstvami, ale působí i mezi proměnlivými formami krajiny, mezi zemí a vodou. Stoupající a klesající vody přílivu a odlivu vytváří elektromagnetické pole, které energii zvyšuje. Tento povzbuzující efekt přinášejí i meandry podzemních řek, které dovedou téměř dokonale uzavřenými "ostrovy" vyvolat v lidech euforický stav a vést dokonce k nadsmyslovým jevům. Pod barokními či rokokovými letohrádky, které stojí v ploché krajině, se nacházejí záhyby podzemních meandrů.
Tak jako aura kolem lidského těla je nad zemským povrchem rozložena neviditelná energie. Je snadno pohyblivá a přitahují jí vyvýšeniny jako teplý vzdušný proud. Směřuje vzhůru, nabírá sílu a jakoby výdechem se vrací zpět k zemi.
kopce a údolí vytvářejí polární oblouk napětí. Co se vzpíná k síle oblohy, jako koruny stromů, vyzařuje jangovou sílu, co spadá do údolí, odpovídá síle jinu. V údolích se energie shromažďuje jako v nějaké míse. Zvlněná, mírná krajina zmírňuje velké protiklady, jaké představují "saturnské" horské masivy a mění ji v sílu Venušinu, milostnou a smyslnou. Převažují-li louky, zrcadlí veselé, vysoké nebe, převažuje-li však úrodná země a její obdělávání, stahují těžké hroudy duši do brázd.
Řeky působí mnohostranně. Unášejí po svém proudu nejen čluny, ale také sílu a energii. Hledíme-li proti proudu, získáváme energii jang, hledíme-li po proudu, oživuje se naše síla jin. Klidná voda jezer a rybníků má svou citovou hloubku.Vede ke spojování a shromažďování. Jeskyně a podzemní chodby mají v sobě cosi tajemného-staly se místem numinózní blízkosti k podsvětí. A protože svým charakterem vytvářejí ochranný prostor, bývaly v nich nejstarší chrámy. Jeskyně mají velký podíl na pozemském "éteru" a jsou zásobníkem energie-tu je však třeba stále oživovat a podněcovat.

Jin (ženská síla)
měsíc, voda, země, stín, duše, pocit, opojení, pospolitost, celistvost, kulaté, tmavé, chladné, rytmické, uklidňující, měkké, pestré, neurčité, nepravidelné, rozšířené, rozptýlené, tekoucí, pohyblivé, zaoblené, utlumující, rozcuchané, ploché

Jang (mužská síla)
slunce, oheň, obloha, světlo, duch, logika, askeze, hierarchie, diferencovanost, hranaté, světlé, horké, lineární, povzbuzující, tvrdé, jednotvárné, určité, rovné, pravidelné, zúžené, kumulované, stojaté, strnulé, špičaté, podněcující, učesané, strmící

Stromy a zvířata
Vegetace obklopující místo je tím, co je pro člověka kůže- ochraňuje, vydechuje spotřebovanou energii a nadechuje tu oživující. V osídleném prostoru působí parky, stromy a rostliny blahodárně. Význam stromů a jejich vztah k člověku nelze dostatečně ocenit. Nejhorší, co se mohlo Keltům, Slovanům a Germánům stát, čím byli zasaženi "až do kořenů", bylo pokácení jejich posvátných stromů. Strom spojuje svými kořeny a větvemi podsvětí s nebem a tkví ve třech světech, přičemž kmen představuje současnost. Svou aurou navíc strom přitahuje jemnohmotné substance z kosmu- což byl důvod pro jeho uctívání předky. Stromy šíří blahodárnou duchovní sílu. U starých a silných velikánů můžeme předpokládat, že stojí na silových místech a geomantickými liniemi jsou spojeni s jinými body místa a předávají sílu. Dříve u nás stávala ve středu většiny malých obcí a vesnic lípa. Byla zasvěcena přírodním bohyním a byla obestřena mnoha mystickými významy. Byla v přeneseném významu mužským omphalem, vztyčeným kůlem, duchovním středem denního života obce, protože zde se lidé setkávali. Vyzařovala z ní síla, kolem ní se tančilo. Kolem jejího kmene se točila lavička, kde lidé seděli opírajíce se zády o její kmen-tedy tam, kde se nejsnadněji předává energie. Každý druh stromu má vlastní sílu
Pocity: vrba, buk lesní
Lehkost,erotika: bříza, lípa, jabloň, kaštan
Komunikace: jilm, lípa
Síla: dub
Dostatek a radost: javor, kaštan
Klid a oddanost: buk, lípa
Harmonie: lípa
Intuice: jasan, dub
Přísnost, spravedlnost:topol, borovice, dub
Bdělost: jedle
Vymezení, ochrana: smrk, vlašský ořech

Stromy jsou schopny ukázat způsobem svého růstu různé neviditelné fenomény svého stanoviště nebo svého blízkého okolí. Ztluštěniny nebo boule na kmeni jsou obvykle znamením toho,že na tomto místě vládnou velké pozemské síly, jako je např.záření z geologických zlomů a vodotečí. Většina druhů stromů to špatně snáší a brání se boulemi, které svým tvarem nežádoucí záření odpuzují nebo odklánějí. Zvláštně utvářené větve, které vzhledem ke tvaru zbývající koruny nečekaně ční nebo se ohýbají určitým směrem, jsou často znamením silového zdroje, ohniska nebo kolem probíhající silové linie z oblasti vitálně energetických systémů. Strom si tímto způsobem opatřuje životní sílu navíc. Prorůstání větví nebo kmenů ukazuje, že strom stojí přímo ve víru mocné síly. Tvary stromů se symbolickou podobou svědčí o zvláštním geomantickém významu místa, na kterém tyto stromy rostou

Stromy a jiné rostliny vypovídají i o účincích půdy. Černý bez miluje vodu tak jako břečťan. Větve stromů se mohou zvětšovat a růst ve směru silového místa, nebo se odvracet od takového, které je oslabuje. Stromy nad vysychajícím vodním tokem se ohýbají a rostou křivě. Velké stromy stojí na svém místě již dlouho a chovají o něm mnoho vědomostí z minulé doby. tyto vědomosti se nám mohou otevřít, když strom "oslovíme".
Také zvířata působí na místo, na němž žijí. Tam, kde je hodně koní, se může projevovat síla planety Jupiter (expanze, radost, optimismus) Zejména ptákům bychom měli přiznat jejich mimořádnou spirituální a návodnou roli. Nejen že žijí mezi nebem a zemí a spojují tyto sféry, ale i proto, že mohou být věšteckými zvířaty

Co jsou Ley Lines (Pavel Kozák Energie krajiny)
Energetické linie anglicky ley lines jsou krajinným fenoménem, který se z vědomí lidí počátkem středověku vytratil. Pro naši dobu nabyl znovu aktuálnosti v roce 1921, kdy se jím počal v Anglii zabývat Alfred Watkins. Při pohledu z návrší ho zaujala skutečnost, že významná místa mající vztah k prehistorickému osídlení , se někdy nacházejí na přímce. Pomohlo mu přitom i to, že právě seděl na hřbetu koně. Začal vyhledávat taková seřazení na mapách, v čemž mu napomáhaly dvě skutečnosti. Za prvé se tato místa v Anglii vzhledem k národnímu tradičnímu myšlení dochovala a za druhé jsou všechna v mapách zobrazena. Nalezl celou řadu přímých linií a aby vyjádřil charakter, nazval je leyemi. Toto slovo je dnes někdy vykládání v duchovním smyslu jako "cesty světla", Watkins je však chápal trochu technicky jako "staré přímé trati". Skutečně se domníval, že to byly prostě cesty, a někdy skutečně byly. Malá chyba spočívala od počátku v tom, že ley lines spojovaly mimo jiné také kostely. Na těchto tratích leží vůbec místa a stavby různého charakteru: prehistorická sídla, kultovní okrsky, kamenné kruhy, katedrály a kostely, pohřební pahorky, hroby, ale i studny, mosty (zajisté na místě dřívějších brodů) a křižovatky cest. Prostě místa, kde byla žádoucí dobrá energie,ať už z duchovních, nebo hmotných praktických důvodů. I dnes jsou v Anglii a nejen tam silnice vedoucí po ley lines. V Anglii jsou nejznámější linie , které jsou pojmenované podle nejznámějších míst, které na nich leží: aveburská, rollrightská, silbury hilská, stonehengská, glastonburská,cerne abbaská a podobně. Na ley zvané podle pevnosti Old Sarum se nacházejí mimo jiné takové lokality jako Stonehenge a katedrála v Salisbury. O něco později se vášeň pro vyhledávání ley lines přenesla do Francie a Německa a po válce také v Americe a jinde. Záhy ovšem vznikla otázka,čím linie vlastně jsou. Zda pouze geometrickou záležitostí, jakýmsi pravidlem předků řadit významná místa do přímek, či něčím jiným. Ke zkoumání přistoupili proutkaři a už v roce 1939 vyjádřil Arthur Lawton přesvědčení, že jde o záležitost energií. Tím se celá věc dostala do podoby určité paralely k postulátu moderní fyziky o souvislostech energie a geometrie v kosmických rozměrech- energie vzniká v důsledku změny geometrie prostoru a naopak energetický impuls vyvolá změnu geometrie.
V podstatě existují dnes dva hlavní přístupy k problematice ley lines: původní konzervativní anglická teorie a energetický náhled, který si získal příznivce po celém světě i v samotné Anglii. Jaký smysl by však mělo prosté seřazení míst na přímce? Muselo být navázáním na určitou spojitost míst, která již existovala. Tedy vesměs energetických míst . Spojitost mezi energetickými místy, tedy ley, pak může mít opět jen energetický charakter. Ley lines jsou vodiče energie mezi jednotlivými silovými místy, která vznikla primárně. Spojování míst na mapě tužkou a pravítkem je jistě vzrušující, avšak takto získané přímky neznamenají z hlediska energie krajiny pranic. A to až do chvíle, kdy se v terénu nalezne síla, která jimi proudí. Energie pak nést informace a ley tak zajišťovaly kromě silových dotací i určité komunikační spojení a také umožňovaly krajinné rituály druidů v makroskopickém měřítku
Podoby, vznik a průzkum energetických linií
Česky můžeme nazývat Ley lines energetickými liniemi. Podrobný výzkum s využitím vysokých budov ukázal, že zjednodušenou podobou linií je svislá plocha, ve které může být s výškou různá intenzita energie. Teoreticky se připouští i různá poloha plochy vzhledem k úrovni terénu, přičemž množství energie je vyšší,čím výše se linie nachází. Největší hloubka konců ploch pod zemí se udává 90 m a výška nad ní 150 m. V práci s energií krajiny jsou důležité linie, které protínají terén. Ty procházejí energetickými body na terénu a ovlivňují povrch Země. Téměř nikdy netvoří linie pouze jedna plocha, ale více rovnoběžných. \přecházíme-li pak linie kolmo, zjišťujeme menší či větší počet přímek. Do primárního silového bodu se vždy sbíhají a za ním opět rozbíhají v zakřiveném tvaru. Jejich počet je úměrný síle krajních bodů a množství přiváděné energie. Po délce linií se se mění polarita energie podle čáry podobné jakési nepravidelné sinusoidě. Zdá, se že takto křivka je symetrická vzhledem ke středu přímky. Jednotlivé rovnoběžky však mají odlišný rytmus změny polarity a proto nacházíme při kolmé detekci různá znaménka síly, ovšem vždy také v určitém rytmu, např.- + - + - nebo + - - + - - +. Soustava souběžných linií má určitou šířku a ovšem i jejich počet, což je dáno velikostí nebo spíše délkou linie. Linie přímkové můžeme rozeznat tři velikosti a to: místní, o délce do několika desítek kilometrů, dále dálkové, měřící více než 100 km a kontinentální a globální, dlouhé alespoň 1000-1500 km
Základním prvkem energetických linií je přímá spojnice dvou silových bodů. Devadesát ze sta bodů hledá ve svém okolí další body, které jim jsou "sympatické", či spíše energeticky prospěšné nebo vyhovující. Vzdálenost, na jakou jsou schopny to učinit, závisí na úrovni jejich síly. Jakmile se setkají dvě síly vzájemně si vyhovující, vytvářejí společně linii. Je to spontánní geneze, kterou lze sledovat např.u nově vytvořených bodů, nebo postavených menhirů, či kromlechů. Linie lze obnovovat pomocí kamenů.
Spojení dvou bodů je základem i linií paprskových. Ty vycházejí z jednoho bodu- průsečíku linií- do konvenujících okolních míst. Např.v Kutné Hoře Kostel sv.Jakuba je pravděpodobně nejdůležitějším energetickým místem ve městě a okolí. Převážná většina cílových míst paprskových linií leží v bližším okolí města. Některá z nich jsou zajímavá i archeologicky (Libenice, Bylany). Tři však jsou velmi vzdálená a nikoli bez významu v rámci Čech: Sedlo, Dalimil a příbramský kostel sv. Jakuba. Sedlo je spíše příkladem centra systému, jehož paprsky jsou vesměs do větší vzdálenosti, mimo jiné i do Kutné Hory. Sedlo je uprostřed a od něj se paprsky linií rozbíhají na Milešovku, Křížovou horu, Křemín, za ním Amalín, dále je tu Sedlec, za ním Slánská hora, Říp, již zmíněný sv.Jakub v Kutné Hoře, Strážce Ptačího údolí, Strážný vrch, Zámecký vrch Velké Březno, za ním Hradiště Olešnice a za Hradištěm Zámecký vrch Chuderov. V českých zemích převažuje výskyt paprskových linií nad samostatnými přímkovými. Není ostatně možné v praxi od sebe oddělovat, přímky jsou součástí paprsků a z bodů na dlouhých liniích vycházejí paprsky.
Nadto jsou jednotlivé paprskové soustavy spojeny mezi sebou a tvoří tak pavučinu, která je energetickým předobrazem krajiny.
Je ještě jeden druh linií-dosti vzácných- mají charakter přímek, avšak na jejich koncích nejsou energetické body, ale astrální bytosti. Ty jsou stacionární, zůstávají na místě a umějí mezi sebou vytvářet linie stejných vlastností, jako ve spojnici silových bodů.
V liniích proudí energie ze silnějšího místa do slabšího, přičemž jejich vzájemné postavení a tedy směr proudu se může v čase měnit
Geometrické systémy v krajině
V některých případech jsou energetické systémy v krajině v takové vzájemné poloze, že tvoří vrcholy pravidelného geometrického obrazce. Záleží pak na tom, zda strany obrazce jsou skutečnými energetickými liniemi. Pokud ano, jde o energetický obrazec, který výrazně posiluje danou oblast. Energetická geometrie vychází z geometrie posvátných tvarů a proto bychom mohli i ji samotnou nazvat posvátnou krajinnou geometrií. Nejjednodušší z těchto obrazců je rovnoramenný trojúhelník, vzácně i rovnostranný. Rovnoramenný trojúhelník tvoří významné hory Říp a Vladař a \svatá Hora u Příbrami. Vzácněji se vyskytuje lichoběžníková geometrie, i ona však také ve městech (České Budějovice, Milevsko). Může se sestávat ze čtyř víceméně rovnocenných vrcholů, nebo mít v průsečíku úhlopříček pátý, hlavní bod. To je příklad blanického lichoběžníku, kde jsou ve vrcholech kostely v Pravoníně, Načeradci, Libouni a Veliši (všechny původně románské) a ve středu silový bod Velkého Blaníku.
Velmi zajímavým obrazcem je takzvaný drak. Drak má čtyři okrajové body-hlavu, dvě křídla a ocas-a pátý bod, který není v průsečíku úhlopříček, ale na delší ose pod či nad ním. Spojnice hlavy a křídel mohou být někdy prodlouženy do dalších významných míst, podobně může být prodloužená velká osa
Velmi zvláštním a zatím ojedinělým tvarem není obrazec,ale sestava přímek ve tvaru písmene T. Nachází se východně od Chebu a není přesným a symetrickým geometrickým tvarem

Chování bodů v krajině je určováno jejich vlastnostmi, které mohou být založeny na:
• energii místa a sílách, které ji aktuálně tvoří,
• historické či aktuální přítomnosti duchovních bytostí nebo jiných astrálů,
• minulých událostech, které jsou v místě otištěny,
• energií stromu,
• energií kamene či jeho tvaru,
• historické činnosti člověka, mimo jiné i duchovní
Megality - menhiry, kamené řady v ČR
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one